Historie novověkých písem

- základní tvar: okrouhlé humanistické písmo: humanistica rotunda libraria saeculi XV.

Humanistická minuskula

- napodobují Karolinu

- písmena jsou svislá, tvořena několika samostatnými tahy pera a ve slovech nejsou spojována

- dvoubříškové a, dlouhé s a f s dříky končícími na základní lince

- nahrazena tiskovým písmem podobného tvaru antikvou

Humanistická majuskula

- tvar kvadrátní kapitály

Humanistická polokurzíva

- vznikla ve Florencii

- uplatnění v papežské kanceláři od Mikuláše V. (2. polovina 15. století) – psala se jí krátká korespondence na papyru lettera dei brevi (humanistica semicursiva papalis) v 16. století cancellaresca

- vznikla díky snaze po rychlejším psaní z humanistické minuskuly

- náběh ke spojování některých písmen ve slově

- tendence k zaoblování nebo k jinému zdobení konců dlouhých dříků

- častý sklon písma doprava

- jednobříškové a

- tištěná varianta písma: italika

- vytvářela se z něj humanistická kurzíva

Humanistická kurzíva

- vytvářela se z polokurzivního písma rychlým psaním

- písmena většinou psána jedním tahem

- sklon písma doprava

- spojování písmen ve slově

Německo

- od dob Filipa Meanchtona (1497-1560) se ustálil zvyk psát humanistickým písmem pouze jazykově latinské texty

- novogotickým písmem se pak psaly a tiskly německé texty (novogotické písmo zakázáno až v roce 1941!!!)

- rozlišení písma podle jazyka velmi striktní – i jedno slovo, pokud mělo základ latinský, psalo se humanistickým písmem a německá koncovka slova písmem novogotickým

- před rokem 1941 se o zavedení humanistického psíma do němčiny marně snažili:

1. na přelomu 17./18. století G. W. Leibniz

2. na přelomu 18./19. století F. G. Klopstock a

3. v 19. století Jacob Grimm