Numismatika + historie sbírek

- proto se mince zprvu pokládala za panovníkův majetek a zdroj jeho příjmů

- podle T. Akvinského byla mince panovníkovou ozdobou (ornamentum)

- falšování mince bylo zločinem a urážkou majestátu

- postupně přestala býti mince majetkem panovníka a stala se majetkem státu, což souviselo i s přejitím práva razit mince ve státních mincovnách

- některé osoby však měly výjimku a mohly razit svoje vlastní mince, zpravidla šlo o ekonomické důvody měst

- oběh peněz byl zkoumán již v antice a v 16. století Mikuláš Koperník zjistil, že při stejné nominální hodnotě (peněžní hodnota přiřazená určité složce majetku) je mince o vyšší reálné hodnotě vytlačena mincí o nižší hodnotě (z tohoto předpokladu vycházela reforma Petra Velikého)

- v 18. století to byl např. J. Ch. Hirsch, který se snažil o podání souvislých dějin mince i na základě písemných pramenů

- J. H. Eckel: *Doctrina numorum veterum, osmisvazkové dílo o antických mincích, vydáváno ve Vídni v letech 1792-1798

- v roce 1787 napsal stručný přehled základů antické numismatiky

- v metodologickém smyslu byla pak problematika numismatiky vyhrocena na počátku 20. století rakouským badatelem A. Luschinem v. Ebengreuth, stanovil základní otázky oboru numismatiky a stal se jejím zakladatelem

- po druhé světové válce bylo pojetí numismatiky ještě hlouběji propracováno A. Loehrem, H. Gebhartem

Velké světové sbírky mincí

- jako jeden z nejstarších sběratelů antických mincí byl Francesco Petrarca

- po celé 17. A 18. století rostou a rozpadají se celé sbírky panovnických i jiných sbírek ve všech končinách Evropy, v 18. století se sbírky začaly stávat veřejnými (dosud pouze soukromé, i když je vlastnil král)

- vznikají muzea, která mají od svého počátku již v rukou sbírky mincí antických a i soudobých, domácí ražby, středověké, atd.

Francie: Cabinet des Médailles (česky Kabinet medailí) založen 1652

- oficiálně Département des Monnaies, Médailles et Antiques de la Bibliothèque nationale de France (Oddělení mincí, medailí a starožitností Francouzské národní knihovny)

- sídlo v Paříži v historické budově knihovny v ulici Rue Vivienne ve 2. obvodu

- bývalá královská sbírka je nejstarším muzeem ve Francii

- obsahuje zhruba 520 000 mincí a medailí, asi 35 000 uměleckých předmětů a knihovnu s 80 000 svazky

- kabinet zahrnuje sbírky šperků, rytých drahokamů (intaglie a kameje), antických soch a keramiky a mincí a medailí (původně se až do 19. století jako medaile označovaly rovněž antické mince), které od středověku shromáždili francouzští králové

- po vypuknutí hugenotských válek za vlády Karla IX. (1560-1574) vytvořil král funkci strážce královských medailí a starožitností na ochranu královských sbírek

- opravdový rozkvět přišel za vlády Ludvíka XIV., který zdědil kabinet kuriozit svého strýce Gastona Orléanského – rovněž sám obohatil kabinet množstvím starožitností, např. pokladem Childericha I., darovaný císařem Leopoldem I. v roce 1665