Paleografie a její historie ve světě

- postupně se tak formují zásady historické kritiky

Erasmus Rotterdamský 1467-1536

- na základě kritického studia rukopisů vydává

*řecký text Nového zákona

*spisy Jeronýma ze Stridonu

- podobně Johannes Reuchlin 1455-1522 pracoval *hebrejský text Bible

Ulrich von Huten 1488-1523

- zabýval se kritikou pramenů k církevním dějinám

- rozeznal řady fals mezi texty z období papežského schizmatu a reformního hnutí

- v 17. století vznikaly v katolickém prostředí v Evropě kolektivní organizace, které ve velkém připravovaly k vydání středověké historické spisy (na solidnějším vědeckém základě než dříve)

- (vědecké počátky – spojené s diplomatikou – Bella diplomatica litteraria = literární diplomatické války)

Jean Bolland 1596-1665

- antverpský jezuita

- zahájil vydávání historických pramenů k poznání života světců a světic katolické církve včetně produktů středověkého dějepisectví: *Acta Sanctorum quod quod toto orbe coluntur

- texty seřazené podle pořadí svátků v kalendáři

- vydávání těchto svazků od 7. dílu převzal Daniel Papebroch a po něm další bollandisté

- stále důkladněji uplatňovali historickou kritiku v odborných pojednáních a při vydávání jednotlivých pramenů

- často proti nim vystupovala španělská inkvizice a papež

- 1837-1930 byla k vydávání obnoveného díla zřízena Société des Bollandistes

celá ediční řada má od roku 1881 název Annalecta Bollandiana

Daniel Papebroch 1628-1714

- ve druhém díle Acta Sanctorum publikoval hyperkritickou stať *Propylaeum antiquarium circa veri et falsi discrimen in vetustis membranis (1675) = Úvod k rozpoznání pravdy a lži ve starověkých pergamenech

- zpochybňoval zde pravost nejstarších listin benediktinského kláštera v Saint Germain des Prés

- útočil tím na řád, jeho dějiny, jeho majetek

Bollandisté (jezuité) x Maurini (benediktini) Bella Diplomatica litteraria

Jean Mabillon 1632-1707

- systematizoval písmo až do 15. století, zakladatel nové vědy – diplomatiky

- poprvé použil termín národní písma, chybně se však domníval, že písma vytvořily národy, jež se usadily na troskách Římské říše

- stará národní písma považoval za paralelní a rovnocenná s písmem řeckým

- rozlišoval písmo knihové a listinné

- byl ve sdružení benediktinů sv. Maura v Saint Germain des Prés (zde v roce 1648 sestavili plán na vydávání historických a literárně-historických pramenů)* Acta Sanctorum Ordinis S. Benediicti in saeculorum classis distributa

- na rozdíl od bollandistických Acta Sanctorum byla maurinská akta řazena chronologicky podle doby vzniku pramenů

*De re diplomatica libri VI (Šest knih o diplomatice)

- položil zde základy paleografického studia

- reakce na Papebrochovo obvinění maurinů z vydávání listinných falz

- užití metod diplomatiky, paleografie, kodikologie, a dalších metod PVH, jejichž základy jsou v díle obsaženy