Způsoby dochování písemností

- od 14. století veřejný notariát – začínáme se soustavněji setkávat s osobami světského stavu zejména v městském prostředí, kteří pracovali jako notáři

- se vzrůstající potřebou úředníků vzrůstá potřeba diferenciace jednotlivých druhů úřednictva – ti nejkvalifikovanější: plné právnické vzdělání

arcikancléř – stál v čele kanceláře, podílel se na formování politiky státu, čestná hodnost a jen výjimečně se zajímal, kdo v kanceláři pracoval

protonotář – řídil vlastní chod kanceláře, byl zodpovědný za listiny, kontroloval jejich formu

notáři – sekretáři – listiny pouze stylizovali, písaři – měli na starost přepsání listiny

korektoři – prováděli kontrolu napsaného originálu

registrátoři – opisovali znění listin do register

sigilátoři – přidělávali pečeť

Vztah mezi právním počinem a zlistiněním

- listina je zosobněním právního příčinu

Primitivní podoba – listina neexistuje jen „rituál“

- plácneme si (plácnutí byl bod, kdy už byla věc uzavřena), zapijeme to, přísaha knížete na oltář

Akt = zápis události

- poznámka do např. do modlitební knihy na okraj

- bez právního významu, jen opora pro paměť

Listy dokazovací

- zápis o dané události, po nějaké době je vyhotovena listina

- dispoziční sloveso v minulém čase

- 2 svědečné řady: svědci události (přísahy), svědci u vzniku listiny

Listina pořizovací

- dispoziční sloveso je v přítomném čase

- 1 svědečná řada