Dějepisectví po první světové válce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Novátorem byl Bedřich Mendl (1892 - 1940). Podněty, přicházející ze sociologie nebo z francouzského prostředí uplatňoval ve střízlivé míře při studiu středověkých měst. Jako první profesor hospodářských dějin zasahoval i do dějin nové doby. Jeho působením navázalo české dějepisectví kontakty s novou francouzskou školou Annales. Z domácích kořenů a podnětů Pekařových vycházel František Hrubý (1887 - 1943) jako historik raného novověku. Jeho dílo vzniklo ze soustavného střetávání s bohatstvím pramenů ze 16. a 17. století a zabíralo velkou šířku historické skutečnosti.
Ve třicátých letech postupně sílila znalost proměn v pojetí vědy, které se odehrávaly hlavně ve Francii. To, co pozitivismus přinesl, totiž především přísný respekt k faktům, bylo pevně zakotveno v intelektuální a řemeslné výbavě historika. Seznámení s novými proudy vědy bylo ztíženo tím, že mnozí mladší historikové nepřežili válku, nebo že neměli příležitost zaujmout ve vědě rozhodující postavení, nebo konečně byli po roce 1948 vyřazeni z vědeckého života. V každém případě byl organický sled generací násilně přerván.