Demokracie versus diktatura

20. léta – fašistické strany spíše rozdrobené, tolik se neprosazovaly. Často je však patronizovaly pravicové buržoazní strany. (ČSR – fašisté podporováni národními demokraty). V některých pravicových občanských stranách fašistická křídla (slovenští Luďáci, polská Dmowskeho endecja).

Fašistům napomáhal i všeobecný příklon demokratických stran napravo. Poválečné koalice se soc.-dem. se začaly rozpadat a vznikaly spíše středo-pravicové strany.

V zemích, kde labilní politický systém, problémy, které zkorumpovaná garnitura nebyla schopna zvládnout – permanentní politická krize, pokud ne ještě dál: Španělsko, Bulharsko: 1923 – autoritární převrat, tsm. Portugalsko, Litva, Polsko – 1926, Jugoslávie – 1928. Formálně zachovány vyprázdněné demokratické instituce (parlament, volby atp.). Ani zřejmě neměly úplně sílu ovládnout veškerý život občanské společnosti.

Tyto režimy: a) specifická vojenská a byrokratická diktatura – inspirace z korporativní fašistické ideologie z Itálie.

b) extrémní nacionalismus

c) protikomunistické

d) antisemitické

e) i silně zkorumpované

f) opírali se tradiční státní represi: armáda, byrokracie, policie, paramilitantní organizace (ty ne všude a spíše až ve druhé řadě).

g) režimy spíše shora, z nespokojených radikálních částí vládnoucích vrstev. Nespokojenost se slabostí parlamentní demokracie.

Demokracie v Evropě tedy jen v záp. části. Z té střední jen v ČSR, Německu a Rakousku. Poslední dvě jen velmi slabé a křehké. Tendence k diktatuře: polarizovaná společnost, občanské struktury nevyvinuté či poválečným vývojem zřetelně otřesené.