Křesťanství jako náboženství

Křesťané jsou pokřtěni na základě víry v Boha jako Otce všech lidí, v jeho Syna Ježíše jako zachránce lidí z trestu za mravní přestoupení a v Ducha svatého jako nástroj Božího působení (→ jeden Bůh ve třech osobách). Tím se stávají příslušníky místní křesťanské obce, s níž se podílejí na bohoslužbě, na její charitativní a misijní činnosti.

Jeden z nejvýzn. Židů, který přestoupil ke křesť. byl Pavel z Tarsu (pův. Šavel, křesťany pronásledoval, zázračné okolnosti jeho obrácení popsány v Bibli – Skutky, kap.9 ). Mezi žid. křesťany prosadil misijní působení mezi Nežidy a založil několik křesť. sborů na různých místech Římské říše mimo Palestinu. Titul Christos, jímž byl Ježíš ctěn svými řecky mluvícími následovníky a jehož význam je totožný s významem slova mesiáš (z hebr. „pomazaný“, tj. panovník), dal prvním křesťanům jméno. Díky vynikajícímu vzdělání se Pavel stal prvním teologem vznikající křesťanské církve (církev – z řec. kyriaké ekklésia = shromáždění Pána). Ve svých spisech (později souč. křesť. kánonu, tj. sbírek posvátných textů, považovaných za pravověrné), zdůrazňoval osvobození těch, kdo věří v Ježíše jako mesiáše, od předpisů judaismu. Tím v podstatě završil rozchod křesťanství s judaismem.