Reformace a církev
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
U nás bylo lutherství povoleno až tolerančním patentem (1781) – Josef II. povolil existenci pravoslavné církve a církví augsburského a helvetského vyznání víry při zachování dominance římskokatolické církve. V důsledku patentu vznikla Evangelická církev augsburského vyznání. Ta se v nově ustaveném Československu roku 1918 spojila s druhou tolerovanou Evangelickou církví helvetského vyznání a vytvořila Českobratrskou církev evangelickou.
Církve kalvínské reformace
Základní věrouka je shrnuta v Heidelberském katechismu (1563) a ve Druhé helvetské konfesi (1566, Jindřich Bullinger). Tato vyznání navazují na systematický teologický spis Jana Kalvína Učení křesťanského náboženství (poprvé 1536).
Důraz na suverenitu Božího rozhodování vedl až k vyostřeným formulacím o dvojím předurčení člověka (k spáse nebo k zavržení; učení o predestinaci).
(Bílý) Zwingli i Kalvín kladli větší důraz na zevní církevní organizaci než Luther, shledávali její základy v Bibli. Zwingli: zřízení církevní i světské - jen dvě stránky zřízení veřejného vůbec → církev a stát v nejužším spojení, vrchnost ani nemůže být jiná než křesťanská – učení o plné jednotě státu a církve (x katol. názor, že c. a stát jsou úplně samostatné organizace ve vlastních záležitostech). Kalvín věnoval právní úpravě církve největší pozornost. C. a stát dvě samostatné společnosti, stát má ale chránit víru a být vykonavatelem Písma → vládní teokratická soustava (Ženeva). Kalvín budoval novou církev zdola, na zákl. demokratického principu (x Luther stál na půdě státní správy).
Do českých zemí se myšlenky kalv. dostaly už v 16. stol. První kalv. církví byla ale až Evangelická církev helvetského vyznání, povolená na zákl. tolerančního patentu. Přelomovou událostí bylo vydání tzv. protestantského patentu, který od r. 1861 zrovnoprávňoval dosud pouze „tolerované“ nekatol. církve s církví římskokatolickou. R. 1918 – ČB c. evangelická (viz výše).
Přesah do veřejnosti mimo církev má působení teologa a filosofa Erazima Koháka (*1933) či faráře a poslance Svatopluka Karáska (*1942) a faráře a senátora Zdeňka Bárty (*1949).