Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Reformace a církev

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (19.25 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Reformace

Následující pasáž se asi prolíná s otázkou „Církev a stát“...

Středověk – snaha uskutečňovat „boží stát“, křesť. světovládu. Boj mezi duch. a světskou mocí – bojem o pojetí v této jednotě křesťanského lidstva.

Novověk – politicky se projevoval v samostatných národních státech, reformací roztříštil tradiční jednotu ve víře. V nábožensky nejednotné Evr. se probíjela myšlenka svobody svědomí a vyznání a odluky církve od státu jako konečné zúčtování s mentalitou středověku.

Církev ztrácela postupně vedení duchovního života nad evr. lidstvem. Pozvolna na její místo nastupovala laická kultura (jejím nositelem-městský stav)

Reformační názor: každá círk. ústava je dílo lidské, není daná Bohem. Tudíž muže být církev v různých státech různě upravena. Luther připisoval státu i povinnost pečovat o zach. jednoty ve víře → dán základ k vývoji zeměpanské moci v círk. záležitostech. L. veřejně spálil sbírku církevních zákonů, ale později se stala podpůrným právním pramenem jeho církve. Časem se poznalo, že bez zevní organizace není vůbec církev možná.

Ref. byla velkým bojem proti světskému panství a círk. hospodářství (proto tak silné heslo po odstranění všech světských prvků z církve. Nakonec ale něm. ref. nedovedla svou nauku do konce, podřídila se stavovským zájmům, zradila základní zásadu svobody svědomí. Odstranila extrémní katol. autoritu (která měla ovšem promyšlený, tradicí nesený řád) a nahradila ji novým autoritářstvím, bez tradice, bez uměleckého kultu, bez pevnější koncepce.

Nebylo možné vyhnout se otázce organizace nové náb. společnosti. Mezitím se vedení chopil stát... Círk. zřízení se stalo částí státního zřízení.

Církve lutherské reformace

(Bílý) C. je podle Luthera společenstvím svatých, viditelnou se stává až hlásáním božího slova. Pravá c. je tam, kde se čistě hlásá evang. a udělují svátosti. Není rozdíl mezi klérem a laiky, každý je vlastně knězem, od Boha vnitřně posvěcený, nepotřebuje v náb. věcech nikoho jiného. Je ale užitečné se shromažďovat ke vzáj. povzbuzení a vyčlenit zvl. orgány, tj. duchovní, aby kázali, křtili a zpovídali. V každé obci ustanoven pastor, pastoři urč. okrsku podřízeni seniorovi, celé země podřízeny superintendantovi (zdůrazněno, že rozdíl mezi nimi je čistě právní). Nejvyšší správu círk. zál. vedl zeměpán, prostřednictvím konzistoří (právníci a teologové). Státy pro své země vydávaly církevní řády, které upravovaly c. zřízení. I věroučné zásady publikovány ve formě státních zákonů. Zeměpán byl považován za nejv. biskupa (summus episcopus) podřízené evang. církve nacházející se na jeho území (o církevním stavovství se tedy již nedá hovořit).

(Vojtíšek) Kromě Bible je základním věroučným spisem Kniha svornosti, soubor dokumentů, jimiž byly roku 1580 překonány rozpory mezi lutherskými směry. Vedle tří starokřesťanských vyznání víry obsahuje tato kniha Velký katechismus a Malý katechismus Martina Luthera, augsburské vyznání víry, vypracované roku 1530 Lutherovým nejbližším spolupracovníkem Filipem Melanchtonem, Formuli svornosti z roku 1577 a další dokumenty.

Témata, do kterých materiál patří