Vznik nových rytířských řádů

Vznik nových řádů:

Evropa ztrácela postupně zájem o další dobývání islámem ovládaných území a soustřeďovala se pouze na udržení latinského království v okolí Palestiny. Přesto v evropských zemích začaly provozovat svojí činnost nové řeholní řády, které vznikly díky křížovým výpravám. Především to byly řády:

• špitální

• rytířské

Johanité (Maltéžští rytíři):

Původně to bylo špitální bratrstvo založené již v roce 1050 v Jeruzalémě při hospici (útulku pro nemocné a umírající poutníky) u kláštera sv. Jana Křtitele. Po dobytí Jeruzaléma se stali za odměnu statečnosti i rytířským řádem, velmi dotovaným evropskými vládci. Řád zajišťoval bezpečnost poutníkům na území dobytých křižáky. V Evropě, zvláště v přístavech, odkud se naloďovali křižáci, vznikaly kláštery Johanitů jako logistická zázemí pro Palestinu. Členství v řádu bylo vyhledáváno rytíři a skrze řád se bylo možné i rytířem stát. Johanité pak zůstali v Palestině i po dobytí Jeruzaléma muslimy a udrželi se v Akře (Acco) severně od Haify až do roku 1291, kdy latiníci se ztrátou této pevnosti definitivně ztratili své latinské království. Johanité se pak usadili na ostrově Rhodos, odkud válčili jako námořníci po celém středomoří. Protože ve vrcholném středověku již nebyla křižácká myšlenka v módě, proto Johanité zůstali jako opuštěný ostrov uprostřed islámského světa. Rhodos byl dobyt 1522 energickým tureckým vládcem Saladinem, který však obdivoval statečnost rytířů a proto je nechal se ctí z ostrova odejít. Císař Karel V. pak daroval Johanitům ostrov Maltu. Tam měl řád svůj domov a začal se podle něho nazývat „Maltézský řád“. Zde řád působil především jako námořní velmoc a ochrana před islámem z moře až do anexe Napoleonem Bonaparte, který Maltu násilně přičlenil ke Francii. Řád dodnes sídlí v Římě a po celém světě se věnuje především charitě a zdravotnictví.

Templáři

Vznikli v latinském jeruzalémském království roku 1118 a od jeruzalémského krále Balduina II. dostali jako sídlo část bývalého Šalamounova paláce (templ) – odtud název Templáři. Pravidla života jim ve francii napsal slavný reformátor řeholního života sv. Bernard. Stali se velmi vlivným řádem, protože zakládali důkladnou síť pomocných klášterů v Evropě, které byly velmi podporovány evropskou šlechtou. Ve XIII. Století se stali nejbohatším řádem a faktickou bankou mnoha evropských království. Svou činnost zaměřovali na vykupování křesťanů z otroctví, což jim po osvobození bohatých přinášelo další finanční prostředky. Ze závisti nechal francouzský král Filip Sličný za pomoci papeže Klementa V. řád obžalovat ze zločinů proti víře a morálce a řád byl zrušen. Obrovské bohatství řádu pak bylo po Evropě konfiskováno ve prospěch francouzského krále, šlechty a jiných řádů.