7. Proměny životního stylu v kontextu změn společenské struktury v dlouhém 19. století (každodennost, funkce a fungování rodiny, genderové role, víra a náboženství).

7. Proměny životního stylu v kontextu změn společenské struktury v dlouhém 19. století (každodennost, funkce a fungování rodiny, genderové role, víra a náboženství).

• Charakteristika doby - základní faktory ovlivňující život v 19. století - války, období míru, průmyslová revoluce, urbanizace, liberalismus, nacionalismus, socialismus, kolonialismus, technické vynálezy, a mnoho dalších.

• Manželství - zákonné úpravy manželství, občanský sňatek, důvody ovlivňující výběr životního partnera, vztahy v rodině, role muže a ženy, faktory ovlivňující rodinný život v jednotlivých sociálních vrstvách.

• Děti - problémy porodu, postavení dítěte v rodině a jeho zákonné úpravy, výchova v jednotlivých sociálních vrstvách, proměny školního vzdělávání, šance životního uplatnění.

• Práce - charakter pracovních poměrů jednotlivých sociálních vrstev a jejich proměna v průběhu století: délka pracovní doby, absolutní a relativní výše mezd, hygiena pracoviště, bezpečnost práce, úrazovost aj.

• Volný čas - problematika volného času vůbec v průběhu 19. století v jednotlivých sociálních vrstvách, spolky: typologie spolků a náplň spolkového života.

• Životní styl v bydlení, stravování a oblékání - typy bydlení v jednotlivých sociálních vrstvách a jeho proměny v průběhu století, rozdíl měst a venkova, zařízení a vybavení domácností, problematika hygieny, oblek jako výraz příslušnosti k sociální vrstvě.

• Hlavní proměny v rámci rodiny: Dětství a výchova: Existovala poměrně dosti vysoká kojenecká a dětská úmrtnost, vysokému počtu porodů tak odpovídal vysoký počet úmrtí. Až do vydání školního patentu 1775 si dítě v rodině osvojovalo nejen základní společenské návyky, ale získávalo zde i vzdělání potřebné pro další uplatnění v životě. V rodině se dítě prakticky naučilo to, čím se mělo živit. Starší syn dědil takřka bez výjimky profesi otce a po jeho smrti dílnu, obchod nebo hospodářství. Mladší syn odešel do učení a vzdělání završil „vandrem“. Dívky připravovala matka na jejich budoucí povinnosti. Industriální společnost přinesla změnu: některé původní funkce rodiny začal přebírat stát. Například státem řízená péče o rodičky a novorozeňata, již zmíněný školní patent, který podnítil zakládání škol a postavil pod dohled domácí vzdělání.

• Práce a zajištění rodiny: I sem přinesla industrializace důležité změny. Protoindustriální rodina byla základní výrobní a spotřební jednotkou. Sňatek byla ekonomická záležitost, ne-li nutnost. Cílem rodiny bylo zajistit obživu, příjmy, reprodukci pracovní síly. Žena se v tomto období podílela s mužem na ekonomických aktivitách, byla svobodnější a plnoprávnější než žena industriálního období, vnímaná spíše jako strážkyně rodinného krbu.

• Sňatky a ženy: Láska nehrála při uzavírání sňatků žádnou roli, i vztahy mezi rodiči a dětmi byly méně emocionální, více autoritativní na jedné straně a uctivé na straně druhé. Ve vztahu muže a ženy převládal po staletí spíše aspekt spolupráce a sounáležitosti než cit lásky. Ještě v 19. století docházelo k uzavírání sňatků na základě rodičovské autority, podložené racionálním ekonomickým kalkulem. U panovnických a šlechtických rodin to byly důvody dynastické, politické a ekonomické. Při manželských neshodách nebylo na rozvod dlouho ani pomyšlení. Ve Francii rozvod zavedla revoluce 1792, Napoleon ho zrušil a znovu uzákoněn by až roku 1884. V Rakousku byl povolen jen pro nekatolíky. S konstituováním moderní společnosti se vytvořily podmínky pro zvýraznění citové funkce rodiny. Došlo ke změně v postavení ženy: poslání ženy bylo ke konci 18. století chápáno jako nutnost, v polovině 19. století bylo vnímáno jako ženská přirozenost. Biologické podstatě ženy se dostalo společenského ocenění. Tzv. zahnání ženy k domácímu krbu přineslo větší citový vztah matky k dětem, větší podíl manželské lásky, ale i např. navazování ženských přátelství, feminizaci domácího služebnictva, okázalou zbožnost žen, organizovanou dobročinnost, která byla prvním krokem k ženskému spolčování a tím k ženské emancipaci. Na přelomu století se žena definitivně vymanila z předsudků, které ji zavíraly do zdí jejího příbytku. Mimo dům pracovaly např. učitelky, úřednice, písařky, telefonistky, lékařky, sociální pracovnice či prodavačky. Až na několik výjimek byla práce pro ženu ekonomickou nezbytností. Pokud se jí nabídla jiná možná zajištění – sňatek – stávaly se rády manželkami a ženami v domácnosti.

• Volný čas: Způsob trávení volného času se v 19. století taktéž změnil, mimo běžné církevní a lidové svátky a oslavy se začaly prosazovat i oficiální slavnosti, civilní hry, promenády a taneční zábavy. Chodilo se do divadel, hospod a kaváren. Začalo se taktéž masověji sportovat, vznikaly tělocvičné spolky, u nás především Tyršův Sokol.

• Další projevy modernizace a změn: vzrostl alfabetismus, délka života, mobilita obyvatelstva, politická participace, využití techniky a všeobecná životní očekávání, hospodářství - z agrárního na průmyslové; sociální struktura - z homogenní, stabilní na heterogenní, charakter společnosti - ze stavovské na rovnostářskou, založenou na povolání atd.