9. Habsburská monarchie jako multinárodnostní stát

9. HABSBURSKÁ MONARCHIE JAKO MULTIKONFESNÍ A MULTINARODNOSTNÍ STÁT

• poč. 16. stol. 3 velké změny:

• vliv renesance – působení na dvoře Matyáše Korvína, objevují se talentované osobnosti místního původu (Jan Pannonius, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Zikmund Hrubý z Jelení -katolický humanismus)

• reformace - 1520, určitá shoda reformátorů s humanisty

• habsburská dynastie:

  • 1516 Karel I. nastupuje na španělský trůn po Filipu I. Sličném jako první španělský král, 1519 císař v Říši jako Karel V.

  • 1526 bitva u Moháče (Ludvík II. x Sülejman II. Nádherný) -> Ferdinand I. získal českou a uherskou korunu

• vznik habsburské monarchie:

• habsburský rod pochází z území dnešního Švýcarska, jméno si kolem 1100 dal podle sídla, hradu Habsburg

• 1273 usedl hrabě Rudolf (1278 porazil Přemysla Otakara II. na Moravském poli) jako první z rodu na římský královský trůn (od 1438 byli Habsburkové římskými králi, potažmo císaři trvale)

• habs. monarchie vznikla jako personální unie

• španělská větev: zakladatelem Karel V. (byl římskoněmeckým císařem, rakouským arcivévodou a španělským králem) + držel jako burgundský vévoda nizozemské provincie, které se staly součástí španělského království + španělští Habsburkové 1580–1640 v Portugalsku

• rakouská větev: zakladatelem Ferdinand I. Habsburský (bratr Karel V., manželka Anna Jagellonská-sestra Ludvíka Jagellonského, po jehož smrti Ferdinand nárok na český trůn), Karel V. mu přenechal 1521 českou a uherskou korunu (Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice) -> 1526 zvolen českým králem

• habsburské dědičné země – Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko + Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice

• vymření:

  • 1700 zemřel poslední španělský Habsburk Karel II. - nezanechal potomky -> válka o španělské dědictví -> na španělský trůn Filip V. z rodu Bourbonů

  • 1740 vymřela císařem Karlem VI. celá habsburská dynastie po meči -> po císařově smrti se dědicem Habsburků stala habsbursko-lotrinská dynastie (až do 1918)

Ludvík Jagellonský (1516-1526)

• syn Vladislava II. a Anny, český a uherský král; ženou Marie, dcera Johany Šílené a Filipa Sličného (vnučka císaře Maxmiliána)

• na trůn jako jedenáctiletý, několik poručníků (např. Zdeněk Lev z Rožmitálu)

• sídlo Budín (dnes Budapešť), do vývoje v českých zemích téměř nezasahoval

• 1517 svatováclavská smlouva – dohoda mezi městy a šlechtou, navazuje na Václavské zemské zřízení (1500 výsadní postavení šlechty) -> měšťané souzeni soudy městskými, šlechtici soudem zemským = každý stav soudí svým právem, městům zůstalo právo třetího hlasu na sněmu, byla však nucena přistoupit na zásadu, že trhy jsou svobodné a že nemá být bráněno vaření piva mimo královská města

• 1518 mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudyán vydal první samostatnou mapu Čech, 268 sídel (skoro polovina z nich hrady), poprvé plastický obraz, 85% obyvatel na venkově; celkem Čechy milión, Morava asi půl miliónu obyvatel (průměrný věk 35 let), hranice Čech, Moravy, Slezska a obou Lužic navenek nepevné, časté pohraniční půtky + nejasná i hranice Čech a Moravy, hrabství Kladské netvořilo součást Slezska, ale bylo přímo spjato s Čechami + Chebsko stále říšským lénem

• 1519 do Čech luterství, kališníci se rozpadají (konzervativní staroutrakvisté, ochota dohodnout se s katolíky X progresivní novoutrakvisté, nezávislost na Římu) -> 1521 Tomáš Müntzer v Čechách, neúspěch

• 1523 Ludvík zbavil Zdeňka Lva z Rožmitálu i ostatní nejvyšší zemské úředníky funkcí a dosadil novou vládu v čele s knížetem Karlem Minstrberským (vnuk Jiřího z Poděbrad) -> noví úředníci měli provést nápravu všech opatření, která byla učiněna na újmu krále a země -> 1524 převrat v Praze (vlády ve městě se zmocnil za pomoci Zdeňka Lva z Rožmitálu staroutrakvista Jan Pašek z Vratu, přívrženci luterství z města vypovězeni -> měšťané museli přísahat na staroutrakvistické články -> 1525 Ludvík vrátil úřad Rožmitálovi)

• 1526 bitva u Moháče – porážka od Turků, Ludvík zahynul na útěku (utopil se v bažinách) -> vymřela větev „českých“ Jagellonců