11. Počátky dějin Říma a doba královská - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
charakteristika hospodářství, státního zřízení a sociálního uspořádání římské společnosti v době královské:
hospodářství: základem hospodářství Římanů bylo zemědělství, pěstovaly se různé druhy obilí, především pšenice a ječmen, z luštěnin hrách a hrachor, chovaly se prasata a kozy, jak už bylo uvedeno, každý římský občan se svou rodinou dostal dle tradice k obdělávání dvě jitra půdy, pomalu se začala rozvíjet i řemesla, kterým se věnovali zejména přistěhovalci etruského původu,
státní zřízení: v čele státu stál král, latinsky rex, který měl nejvyšší pravomoci politické, vojenské, soudní a náboženské, jeho poradním sborem se stal senát, jehož členy byli patricijové (pater – otec, patricius – Říman, který měl urozeného otce), původní počet senátorů činil 100, na konci doby královské 300, lid se scházel v lidovém shromáždění podle kmenů-curií (kurijní sněm), později podle centurií (centurijní sněm),
základní organizační jednotky společnosti: základní organizační jednotkou římské společnosti byla rodina (familia), v jejímž čele byl otec rodiny (pater familias, viz téma Vrcholné období římské republiky. Vznik provincií…), vyšší jednotkou byl rod (gens), nad rody stály curie, sdružení deseti rodů, podle curií se scházel nejstarší lidový sněm, sněm kurijní, v tomto sněmu byli zastoupeni představitelé rodů a rodin, deset curií vytvářelo kmen (nom. sg. tribus),
sociální rozvrstvení: už v královské době římských dějin se vytváří dvě základní skupiny římských občanů – patricijové a plebejové (více viz téma Etruskové v dějinách Říma a období rané římské republiky), vznikají i klientské vazby chudých římských občanů k bohatším a vlivnějším Římanům, kteří se stávají patrony klientů a získávají od nich hlasy ve volbách, patroni naopak poskytují klientům ochranu a materiálně je podporují, pro dobu královskou je doložena také existence patriarchálního otroctví, kdy byli otroci členy členy širší rodiny,
celkové zhodnocení názorů na dobu královskou:
cílem římských historiků bylo prokázat starobylý původ svého národa, propojit ho s řeckými hrdiny, s vyprávěním o Aeneovi, a tak se vyrovnat Řekům, Římané se zároveň museli vypořádat i s důležitou rolí Etrusků v počátcích historie města, s dějinami etnika, které bylo kulturně vyspělejší než Římané,
novodobé archeologické výzkumy potvrdily, že římská literární tradice může v některých případech odrážet klíčové historické jevy (např. tradiční data založení města Říma korespondují s rozšiřováním vlivu palatinské osady na další římské pahorky, archeologicky je také prokázána přítomnost Etrusků v Římě), ani archeologie ale nemůže naprosto spolehlivě a přesně stanovit chronologický rámec nejstarších římských dějin,
v novodobé historické literatuře se názory na dobu královskou od sebe liší, od odkazování římského království a králů do říše legend, odmítání existence království a vlády sedmi římských králů, až po přebírání údajů řeckých a římských spisovatelů jako historických fakt.