11. Počátky dějin Říma a doba královská - základní teze

nejstarší dějiny města Říma známe z děl řeckých a římských spisovatelů, kteří tvořili v mnohem pozdější době, proto jsou počátky dějin Říma legendární a je nutné zmínit, že neznáme přesné datum založení města, nejisté jsou i další události z královského období, spekuluje se i o počtu římských králů a je rovněž otázkou, zda v Římě vůbec království v podobě popsané prameny existovalo,

Livius, Vergilius: nejvýraznějšími představiteli římské tradice o době královské jsou Titus Livius a jeho historické dílo Od založení města (Ab urbe condita) a historický epos Publia Vergilia Marona (Maro) s názvem Aeneis, oba autoři tvořili až v době Augustově,

legenda o Aeneovi: podle římské tradice jsou počátky římských dějin spojeny s městem Trójou, praotcem římského národa se stal Aeneas, syn bohyně Venuše, který musel hořící město opustit i se svým synkem Askaniem (Iulem) a otcem Anchísem, od Iula odvozoval svůj původ rod Iuliů (Cesar, Augustus), Aeneas po dlouhém putování přistál u břehů Latia, kde našel nový domov v městě Lavinium, jeho syn pak založil další významné město Albu Longu,

Romulus a Remus: k rodu Aenea a Askania náleželi také Romulus a Remus, potomci boha války Marta a kněžky Rhey Silvie, dcery krále města Alba Longa Numitora, toho odstranil z trůnu jeho bratr Amulius, protože se obával, aby se dvojčata neujala moci, nechal je po narození vhodit do řeky Tiberu, Romula a Rema však zachránila je vlčice, která je odkojila, později se jich ujal pastýř Faustulus, který je společně se svou ženou vychoval,

když se bratři dozvěděli o svém královském původu, Amulia zabili a vrátili vládu zpět Numitorovi, posléze je jich zmocnila touha založit nové město v těch místech, kde byli vychováni, podle starého zvyku vyorali hlubokou brázdu, která město ohraničovala, nemohli se však dohodnout na jeho názvu, a proto se rozhodli konzultovat věštná znamení, zkoumat vůli bohů podle letu ptáků, ze svého pozorovacího místa spatřil nejdříve Remus šest ptáků, Romulus za chvilku dvanáct, Remus tak spatřil věštné znamení dříve, ale Romulus viděl dvojnásobný počet ptáků, ve vzniklé hádce byl Remus zavražděn, město pak bylo pojmenováno podle Romula Roma (Řím),

římští králové: tradičně se římští králové člení na latino-sabinskou (Řím osídlili i Sabinové) a etruskou dynastii, k latino-sabinské dynastii patřili králové Romulus, Numa Pompilius, Tullus Hostilius, Ancus Marcius, k etruské Tarquinius Priscus, Servius Tullius, Tarquinius Superbus, počátky doby královské v dějinách Říma datovali antičtí dějepisci různě, nakonec převážil názor historika Varrona (Publius Terentius Varro) z 1. století př. n. l., že Řím byl založen roku 753 př. n. l., jedná se o naprosto legendární datum,

Romulus: římská tradice mu připsala rozdělení obyvatel na patricije a plebeje, přidělení dvou jiter půdy každému římskému občanu a jeho rodině k obdělávání, ustanovení první stovky římských senátorů, zavedení odznaků královské moci, do doby jeho vlády také spadá legenda o únosu Sabinek, Řím prý trpěl nedostatkem ženského obyvatelstva, a tak se Římané rozhodli unést ženy Sabinů,

Numa Pompilius (sabinského původu): pro Římany byl tvůrce náboženské organizace Římanů a římského kalendáře,

Tullus Hostilius: proslavil se boji s Albou Longou, městem na území Latia, které se stalo mocenským konkurentem Říma,

Ancus Martius (sabinského původu): nechal zbudovat dřevěný most přes řeku Tiber (pons sublicius) a napomohl tak k rozvoji obchodu, za něho také začali do Říma přicházet Etruskové,

Tarquinius Priscus: první král etruského původu, do Říma přišel z významného etruského města Tarquinie, položil základy Iovova chrámu na Capitolu, velké kloaky a velkého cirku (Circus Maximus),

Servius Tullius: vystupuje mezi králi nejvýrazněji, dle římské tradice rozdělil občany Říma podle majetku do pěti majetkových tříd a šesté třídy označované proletarii, výši majetku uváděla tradice v mincích (assech), římské mince ale v této době nebyly ještě raženy, takže původně se majetek počítal v rozloze pozemků, podle majetku byla odstupňována politická práva i vojenské povinnosti, každá třída obyvatel stavěla určitý počet setnin vojáků (setnina – centurie),

každá setnina měla jednoho zástupce (tím pádem i jeden hlas) v nově vzniklém setninovém sněmu, kde rozhodovala prostá většina hlasů, stačilo, když odhlasovali zástupci první nejmajetnější třídy římských občanů, aby této většiny bylo dosaženo, setninový sněm se stal nejdůležitějším sněmem římského lidu (lat. plebs), k jeho pravomocem náležela především zákonodárná moc a volili se na něm také vyšší římští úředníci,

četní novodobí badatelé se domnívají, že reforma rozdělující římské občany podle výše majetku však musela proběhnout až později než v době královská, spíše někdy okolo poloviny 5. století př. n. l., a byla důsledkem postupující sociální diferenciace římské společnosti, v královském období římských dějin patrně nebyly majetkové rozdíly mezi římskými občany ještě tak propastné,

druhá reforma připisovaná Serviu Tulliovi spočívala v rozdělení římských občanů podle územní příslušnosti do místních okresů, tribuí, které už ale nebyly organizovány na rodovém základě, ale podle místa bydliště, vznikl tak třetí z římských lidových sněmů, sněm tributní, který však svými pravomocemi zaostával za sněmem setninovým i kurijním,

Tarquinius Superbus (Vzpupný): jeho vláda byla v pozdější římské tradici charakterizována jako krutovláda a království se díky ní u Římanů velmi zdiskreditovalo, vymáhal od Římanů tíživé pracovní povinnosti spojené s budováním mnoha staveb, mezi nimiž vynikalo dokončení výstavby chrámu kapitolské trojice, velké stoky a velkého cirku, zvedla se proti němu vlna odporu, obzvláště poté, co jeho syn znásilnil urozenou Římanku jménem Lukrécie, manželku Lucia Tarquinia Collatina, vzdáleného příbuzného krále,

konec království: Collatinus společně s Luciem Iuniem Brutem soustředil kolem sebe další odpůrce krále, Tarquinius Superbus byl vyhnán a Collatinus a Brutus se stali dle tradice prvními římskými konzuly (původně praetory), tedy dvěma nejvyššími úředníky státu, monarchistické státní zřízení bylo nahrazeno republikou,

datum zániku království: římská tradice jako datum vyhnání posledního římského krále stanovila rok 510 př. n. l., jedná se však o datum, které bylo pravděpodobně převzato z dějin Athén, kde byl ve stejném roce vyhnán tyran Hippiás, odstranění královlády přirovnávali Římané ke svržení tyrannidy v Athénách,