17. Které jevy a období českých dějin vyzdvihovala politika a proč

17. Které jevy a období českých dějin vyzdvihovala politika a proč

• Josef Pekař (1870-1937)

Žižka a jeho doba – v husitství zdůrazňuje vedle náboženské stránky i stránku národní a příčiny hospodářské a sociální. K zachycení husitské revoluce užil metodu výslechu svědků. Husitství není kvůli svému středověkému charakteru počátkem demokratického novověku a zápasu za svobodu svědomí v moderním smyslu. Žižka je náboženský fanatik. Husitská revoluce byla spíše ke škodě národa. Odmítá myšlenku, že by od husitství vedla cesta k Bílé hoře.

• Kamil Krofta (1876-1945)

Zůstával věrný Palackého pojetí dějin, zvláště v obraně husitské revoluce a jejích duchovních hodnot. Účastnil se bádání ve vatikánských archívech, kde uplatnil Gollovu myšlenku vyložit národní dějiny v evropských souvislostech – probíral styky české církve s Římem od nejstarších dob až po dobu Husovu a jako první u nás více rozvedl poměry nejstaršího církevního zřízení. Hlavním předmětem jeho zájmu se staly vnitřní dějiny, zejména otázky ústavní a správní. Důsledně užíval srovnávací metodu, pro domácí události vždy hledal evropské souvislosti. Nesouhlasil s názorem o postupném úpadku husitství. Husitství nezanikalo v sektářství a ani nebylo pohlceno luterstvím. Obhajoval předbělohorskou vzdělanost, nesouhlasil s Pekařovým oceňováním katolickorománské kultury. Ve střetu o smysl českých dějin zaujal zprostředkující postavení. V úvaze Náboženská otázka v našich dějinách odmítá národní myšlenku jako vedoucí sílu a hlásí se k myšlence náboženské ( tu hlásá Masaryk). Husitská revoluce zmnohonásobila síly národa.

• Jaroslav Bidlo (1868-1937)

Vyšel z dějin jednoty bratrské svůj badatelský výzkum později zaměřil na dějiny východoslovanské a byzantologická studia. Směřoval k celkovým pohledům na dějiny jednotlivých slovanských národů a Slovanstva jako celku. Patřil k těm, kteří českou společnost seznamovali s minulostí a přítomností slovanských národů. Užil ve výrazném měřítku srovnávací metodu v konečné syntezi Dějiny Slovanstva. Chtěl postihnout jak podobnost, tak rozdílnost vývoje slovanských národů.

• Zdeněk Nejedlý (1878-1962)

Kromě historie byl fundován v hudební vědě, estetice, kritice, kulturní publicistice a v dějinách literatury a divadla. Kromě vědce se také hodně projevovala jeho ideologická a politická stránka. Kromě Golla ho ovlivnil estetika a hudební kritik Otakar Hostinský a také Masaryk. Tematikou jeho prvních prací bylo husitství.

Místo pozitivistického individualismu zdůrazňuje kolektivismus v dějinách. Postupně se odklonil k uměleckému postižení historické reality a k politickému životu. Ve spisu Bílá hora, Habsburg a český národ odsoudil stavovské povstání jako nelidové, monarchistické a tudíž nečeské.