16. Tzv. národní písma a karolinská minuskula

16. Tzv. národní písma a karolinská minuskula

Národní písma

• po desintegraci Římské říše na počátku středověku vznikají nové druhy písma označované jako národní

• dělí se na kontinentální a inzultární

• Kontinentální se formovala pod vlivem mladší římské kurzívy; označovala se tradičně jako langobardské (7. až 12. stol.) v Itálii, merovejské (6. až 9. stol.) v merovejské a později francké říši a vizigótské, neboli mozaarabské (pol. 17. stol. až 11. stol.) ve Španělsku; těchto druhů je však daleko více a od tohoto rozdělení se upouští

• patří sem i písmo kuriální, které užívala zejména papežská kancelář (starší a mladší římská kuriála)

1. Starší kuriála – 7. – 10. století

• psaná na papyrus

• vzniká z mladší římské kurzívy pod byzantským vlivem

• velmi dlouhé dříky, obrovské mezery mezi řádky

1. Mladší kuriála – 10. – 12. století

• kratší dříky, menší písmo i mezery mezi řádky

• psané na pergamen

• ligatury

• ex –

• bývá zakončeno oficiálním pozdravem: BENE VALETE

• Inzultární (tj. na britských ostrovech, a to především v Irsku) se formovala především pod vlivem unciály a polounciály; vyhranila se především dvě písma, a to irské a anglosaské, obě ve formě polounciální (7. až 9. stol.)

• všechny národní písma měly listinnou a knižní podobu (formu)

• knižní forma pak postupně zanikala pod vlivem karolínské minuskuly

Karolínská minuskula

• v 8. stol. rozptýleně dosvědčeny nové pokusy o minuskulní písmo; našly novou formu koncem 8. stol. především na dvoře Karla Velikého

• vznikla z potřeby nahradit mnohdy nečitelná národní písma

• začala se uplatňovat a šířit poměrně rychle, protože nahradila zároveň rozdílnou knižní a listinnou formu písma u každého jazyka

• dobře čitelná; radikální omezení zkratek

• podoba karolínské minuskule však nebyla všude úplně stejná; od konce 8. stol. až do 12. stol. existuje řada typů a variant tohoto písma (odlišnosti podle země, jazyka, kláštera,…)

• byla užívána i v textech listinných (zde se později přeměnila v minuskulu diplomatickou)

• existovalo mnoho dalších podtypů tohoto písma, např. minuskule okrouhlá (zaoblené základní tvary)

• B. Bischoff rozeznává podle výzkumů Natalie Danielové v rámci svatohavelského skriptoria tři druhy karolíny: kaligrafické knižní písmo (pro rukopisy liturgického rázu), běžné písmo (pro průměrné rukopisy) a školní styl

• po stránce paleografické sjednocuje Evropu

• předchůdce dnešního písma

Vznik

1. na dvoře Karla Velikého – „šířeno shora“

2. Syklova teorie – písmo pochází z papežské kanceláře (domněnka na základě falešných listin)

3. písmo je polygenetického rázu – vzniká na více místech (spontánně) a dochází k unifikaci mezi centry

• neexistuje v kurzívní podobě, je to písmo kaligrafické

• s tímto písmem se setkáváme i u nás

• je to písmo OKROUHLÉ – snaha vytvořit čitelné písmo, bez ligatur a kurzívních trednů

• bylo užíváno k opisování knih (KNIŽNÍ) a psaní listin (DIPLOMATICKÉ)