18. Augustova doba - základní teze

Augustus neměl mimořádné vojenské nadání, opíral se především o vojenské schopnosti a zkušenost svého „dvorního“ vojevůdce Marca Vipsania Aggrippy, v jeho době Řím vedl velké množství dobyvačných válek, Augustovým cílem bylo v počátcích vlády posunout hranice římského impéria na místa, kde se nacházely přirozené hranice (řeky, pohoří) a zabezpečit je vojenskými oddíly, v závěru vlády se snažil už říši nerozšiřovat, ponechat ji svým nástupcům ve stávajícím rozsahu,

na severu říše byli hlavním soupeřem Římanů Germáni, zejména Markomani a Kvádi (viz téma Germáni a Římané ve střední Evropě), na východě pak parthská říše, se kterou již v době 1. triumvirátu neúspěšně bojoval Crassus, císaři se po diplomatických jednáních podařilo dostat do Říma zpět ukořistěné odznaky římských legií z bitvy u Carrh,

i když v bojích proti Germánům Augustus neuspěl a na východě se vztahy s partskou říší v podstatě stabilizovaly, byla k římské říši připojena četná další území: alpská oblast s Raetií a Norikem, Illyricum, Pannonie, část Pontu, Paflagonie, Galatie a Kilikie, Judea, bylo rovněž dokončeno dobytí Hispánie a došlo k reorganizaci jejího územního rozdělení, stejně jako v případě Gallie,

všechny svoje vojenské úspěchy císař zdůraznil ve vlastním životopise (Res gestae divi Augusti, Činy božského Augusta), slovo imperátor (vítězný vojevůdce) se stalo součástí jeho jména, zároveň císař proklamoval, že přinesl Římu mír, doba jeho vlády měla zůstat v paměti jako pax Augusta (Augustův mír), velkolepým památníkem na tuto dobu míru se měl stát Augustův oltář míru (Ara Pacis Augustae), v roce 17 n. l. pak byla uspořádána velkolepá náboženská slavnost, tzv. stoletní hry, které měly symbolicky vyjadřovat ukončení válek a počátek nového věku rozkvětu a míru.