18. Augustova doba - základní teze

oporou Augustovy vlády se stali také jezdci a armáda, v jeho době byl snížen počet římských vojáků, kteří po propuštění z armády získali nárok na zabezpečení pozemky, případně penězi, od Augustovy doby počet legií činil 28, o tři však Řím přišel v bitvě v Teutoburském lese,

byla zřízena vojenská pokladna, mnoho veteránů bylo usazováno v koloniích na území Itálie, císař se tak snažil také obrodit zemědělství, jeho pokus ale ztroskotal, neboť vojáci raději zůstávali v městě Římě, došlo i ke stanovení pevné délky vojenské služby, mnoho vojáků však zůstávalo v armádě i déle,

od vojska císař oddělil praetoriánskou gardu, svoji osobní stráž, zpočátku sídlila mimo Řím, později vznikl stálý tábor praetoriánů na okraji Města, od této doby se praetoriáni stali významnou mocenskou silou a rozhodovali často o dosazování císařů,

ke stabilizaci hospodářských i sociálních poměrů mělo přispět i zakládání nových kolonií v Itálii a rozvoj kolonátu (systém pronájmu rolníkům), jejichž cílem bylo obrodit stav drobných a středních zemědělců, císařova snaha se ale míjela účinkem a zvyšovala se závislost Itálie na dovozu základních potravin i řemeslných výrobků z provincií, na rostoucí počet propuštěnců a jejich sílící vliv v Římě pak Augustus reagoval omezováním propouštění otroků na svobodu,

náboženství: dlouhotrvající občanské války přispěly k rozkladu tradičního římského náboženství, upadala víra v bohy, začaly se více šířit orientální kulty, zanikala některá republikánská náboženská kolegia, celkovou obrodu římského náboženství propojil Augustus s podporou kultů bohů, kteří byli spojeni s jeho rodinou i s římským národem,

zvláštní přízni císaře se těšily kulty boha Apollona (Apollonův chrám na Palatinu), válečnického boha Marta (chrám Marta Ultora – Mstitele) na nově vybudovaném Augustově foru, bohyně Venuše jako pramatky římského národa,

začal se také rozvíjet kult po smrti zbožštělého C. I. Caesara, na počest samotného císaře pak vznikaly zejména ve východních provinciích říše chrámy, kde byla uctívána bohyně Roma společně s Augustem, který za svého života odmítal budování chrámů zasvěcených pouze jemu,

součástí náboženské politiky se stala i obnova tradiční římské rodiny jako základní buňky římské společnosti, zde bylo cílem Augustovy politiky obnovit moc pater familiae, hlavy rodiny, a zabránit narůstání počtu rozvodů a snižování počtu dětí v rodinách,

Augustovy snahy o restaurování starého náboženství i rodiny však neuspěly, římská společnost je nebyla ochotná přijmout, což dokazují poměry v samotné císařově rodině, jeho jediná dcera Iulie byla pro své nemravné jednání z Říma vypovězena,

kultura: v Augustově době se rozvíjela především literatura a stavitelství,

literatura: za podpory svých přátel soustředil císař kolem sebe významné římské literáty, z nichž někteří se dali do jeho služeb, hlavním podporovatelem literárních snah četných Římanů se stal Gaius Cilnius Maecenas (mecenášství), velkou módou se v Římě zejména stalo psát básně, v této činnosti spatřovali četní Římané náhradu za své politické aktivity, které byly oslabeny koncentrací rozhodujících pravomocí do rukou jedince, omezení politické svobody mělo negativní důsledky pro rozvoj druhů literatury spojených s posledními desetiletími republiky, tj. pro řečnictví a dějepisectví, přesto však vzniká dílo Liviovo,

dějepisectví: Titus Livius, autor monumentálního díla Dějiny (Ab urbe condita, Od založení města, myslí se Říma), vylíčil v nich římské dějiny od legendárních počátků po svou dobu, dochovala se však pouze část díla, která je významným pramenem zejména pro královské období a dobu rané a počátky vrcholného období římské republiky, jako historik se snaží citovat své zdroje a případně uvádět protichůdné informace, ale jeho záměrem bylo především posílit římské sebevědomí, oslavit římský národ a jeho vojenské úspěchy,

básníci: Publius Vergilius Maro: autor římského národního eposu Aeneis, jímž se chtěl vyrovnat Homérovi, oslavil v něm hrdinskou minulost římského národa i rodinu císaře, hlavní hrdina eposu Aeneas prchá se svým synem Askaniem (Iulem) z hořící Tróje a nakonec přistává na půdě italského Latia, kde se oženil s dcerou krále Latina a položil základy k budoucí velikosti Říma, básník napsal také eposy Georgica (Zpěvy rolnické) a Bucolica (Zpěvy pastýřské),

Quintus Horatius Flaccus: autor sbírky Ódy (Carmina), kde mj. opěvuje základní mravní hodnoty římské společnosti, stal se tvůrcem římské satiry, literárního žánru, který se rozvinul především v římské literatuře - dílo Satiry (Saturae), v obou uvedených sbírkách i ve svých Listech (Epistulae) přesunul těžiště života do soukromí, jeho základní životní postoj je vyjádřen slovy „Užívej dne“ (carpe diem),

Publius Ovidius Naso: nejvýznamnější představitel římské milostné poezie, zejména sbírky Ars amatoria (Umění milovat), je také tvůrcem díla Kalendář (Fasti), kde se věnoval jednotlivým dnům římského kalendáře a s nimi spojeným slavnostem, do dnešní doby mají obrovský význam také jeho Proměny (Metamorphóseón libri), které vyprávějí řecké a římské mytické příběhy, jimž byl společný motiv proměny,

elegická poezie: Albius Tibullus, Sextus Propertius, nejvýznamnější místo v jejich tvorbě zaujímá elegie milostná,

stavitelství a sochařství: Řím byl až do Augustovy vlády velmi nevzhledným městem s nepravidelnou zástavbou, císař usiloval o to, aby se město mohlo vyrovnat metropolím východního světa a aby byly prostřednictvím staveb oslaveny činy jeho a římského národa, proto podporoval výstavbu nových a restaurování starých budov, zničených občanskými válkami, zemětřeseními a požáry, císař se proto mohl chlubit výrokem: „Převzal jsem město cihlové a zanechávám po sobě mramorové.“

stavitelské aktivity se koncentrovaly především do následujících oblastí: Palatin, Forum Romanum, Forum Caesaris (Caesarovo forum), Forum Augusti (Augustovo forum), Martovo pole,

Palatin: veřejné stavby: Apollónův chrám, jako první z římských chrámů byl celý vystavěn z bílého karrarského mramoru (lomy v Carraře v Itálii), soukromé obydlí císaře: poměrně skromné soukromé místnosti, ale freskami a mozaikami zdobené veřejné části soukromého obydlí, na Palatinu vznikl i Liviin dům s nádhernou freskovou výzdobou,

Forum Romanum: především Iuliova bazilika (basilica Iulia), soudní budova a tržnice; nová radnice (curia Iulia), v níž zasedal římský senát, uvnitř stála socha bohyně Vítězství (Victoria),

Caesarovo forum (forum Iulii, forum Caesaris): ústřední chrám Venuše Rodičky (Venus Genetrix),

Augustovo forum (forum Augusti): Martův chrám, uvnitř byly umístěny mj. i odznaky římských legií ukořistěné v bitvě u Carrh v roce 53 př. n. l. a vrácené do Říma za Augusta, po stranách chrámu se nacházely sloupové síně se sochami slavných osobností římské republiky a předků iulského rodu,

Martovo pole: chrám Pantheon, byl zasvěcen všem bohům (pas, pasa, pan – všechen, každý, theos – bůh), chrám dvakrát vyhořel a byl znovuobnoven zejména za císaře Hadriana, je považován za mistrovské dílo římské architektury, je pozoruhodný zejména svou kupolí, Augustovo mauzoleum (Mausoleum Augusti), uvnitř byly umístěny zlaté urny s popelem především příslušníků julsko-claudijského rodu, Augustův oltář míru (Ara Pacis Augustae), oslavoval ukončení občanských válek v Římě za vlády Augusta,