Artefakty - kov, sklo, organické hmoty

Nejhojněji se jehlice užívaly ve stupni Ř B (napodobovaly římské vzory). Později jejich obliba klesá. Jednotlivé typy mají i chronologický význam – pro starší dobu římskou jsou typické především jehlice s provrtanou hlavicí (někdy jednoduchou, častěji bohatě zdobenou). Pro typologické určování a časové zařazení kovových jehlic z germánského prostředí zůstává nadále základní práce B. Beckmanna. Pro jehlice z římských dílen navrhli typologická třídění kovových i kostěných jehlic E.-M. Ruprechtsberger a E . Riha. Analýza jehlic v českém prostoru dosud nebyla provedena (u nás nejčastěji vyskytují jehlice s bohatě profilovanou hlavicí a obdélným nebo kruhovým okem (typ Beckmann IIa, IIc) a dále jehlice s kulovitou hlavicí a zesíleným krčkem (typ Beckmann IVb). Ostatní typy a varianty jsou vzácnější. Typologii jehlic z Dobřichova-Pičhory navrhl E. Droberjar.

Součásti opasku a řemení.

Důležitou součást oděvu představovaly opasky, které nosili muži i ženy. Z opasků se dochovávají ve starším období Ř A-B1a především zápony, jejichž kořeny sahají do doby laténské a představují předchůdce opaskových přezek, které je poté v stupni Ř B1b nahrazují. Opasky a řemeny bývaly opatřeny kovovými nákončími a součástmi umožňujícími připevnění dalšího řemene k opasku nebo jako křížení s jiným řemením apod. Nacházejí se rovněž ozdobné plechy, kterými byl opasek pobit, a kroužky se srdcovitými nákončími (tzv. cingulum), které ukončovaly řemínky volně připevněné k opasku. Zvláště ve stupni Ř B1 se uplatňovaly i importované opaskové garnitury, především z Norika a Panonie. U těchto kování je zajímavé, že zatímco v římských provinciích je nosily ženy, v germánském prostředí je nacházíme především v hrobech bojovníků. Na našem území se vyskytují také přezky z římské vojenské výstroje (ve středoevropském barbariku – R. Madyda-Legutko) – některé české nálezy ji posloužily k pojmenování typů: typ Třebusice a typ Stehelčeves.

Bojovníci nosívali meč po římském způsobu na samostatném řemeni (vedl přes rameno, ostatní výbava spočívala na opasku u pasu, proto se někdy najde v jednom hrobě i několik přezek). V Čechách byly nalezeny dvě přezky v bohatých kostrových i žárových hrobech v Praze-Bubenči, Třebusicích a Dobřichově-Pičhoře. Nálezy z bažin severní Evropy umožňují rekonstruovat způsob nošení opasku, řemení i výbavu, která se na nich nosívala: nůž, křesadlo, v mladších obdobích váček s hřebenem, pinzetou, případně mincemi apod.

Picí rohy

K opaskům se připevňovaly i picí rohy (někdy se nosily přes rameno), ze kterých nacházíme především kování, kterými býval zpevněn okraj ústí a hrot. Vzácněji se nalezne i řetízek. Picí rohy jistě představovaly prestižní předmět (vyskytují se i v bohatých hrobech a v tzv. knížecích hrobech lubieszewského typu – např. ve Zlivi a v Řepově). Výjimečné stříbrné kování rohu bylo nalezeno i v hrobce v Mušově. Nálezy kování picích rohů jsou v Čechách typické pouze pro starší dobu římskou. J. Andrzejowski – z Čech uvádí 19 lokalit s jejich nálezy.