Geochemie v archeologii - fosfátová analýza

Zachování archeologických nálezů, zejména pak kostí, organických artefaktů a některých kovů, závisí na půdní reakci a vápenatosti zemin; sledování těchto faktorů tedy rovněž patří k úkolům geochemie v archeologii. V zeminách, které prošly v průběhu historických období žárem, proběhly oxidačně redukční procesy a proto se tyto zeminy projevují odlišnou vazbou sloučenin železa než zemina žárem nezasažená. Novou metodou v archeologické prospekci je analýza vodou nerozpustných organických látek živočišného původu, tzv. lipidů, které mohou po delší dobu být deponovány v půdě a po extrakci organickými rozpouštědly stanoveny metodami užívanými v klinické biochemii. S obsahem živin v půdě úzce souvisí i její mikrobiologie a bakteriologie, zejména tam, kde dosud nedošlo k úplné mineralizaci ústrojných složek odpadů. Podobná situace nastává i v případě rostlinného pokryvu. Je zřejmé, že tento výčet není konečným vymezením možného využití prospekční geochemie v archeologii, ale spíše naznačením potenciálního záběru chemických a laboratorních metod.

Kvalitativně jiný obraz koloběhu biogenních prvků zemí poskytuje organizovaná lidská skupina po založení obytného areálu. Tato skupina získává potravu v poměrně širokém okruhu kolem sídliště (sběr plodin, lov, pěstování kulturních rostlin), avšak odpad z toho vzniklý se hromadí především v obytném areálu, případně v areálu pohřebním nebo výrobním. Zatímco ochuzení okolí obytného areálu o odebrané prvky je nepatrné a v podstatě neměřitelné (půda má navíc regenerační schopnost), na omezené ploše areálu dochází k neúměrnému zvýšení koncentrace organického odpadu a k jeho chemickému a mikrobiologickému rozkladu, což vede ve svých důsledcích k otravě půdy, zápachu, ztrátě vegetace a infekci podzemních vod. Tyto faktory byly patrně jedním z hlavních důvodů pro posun a stěhování pravěkých sídlišť (Kuna - Slabina 1987). Produkty rozkladu (pokud neuniknou jako plyny) setrvávají v půdě do své mineralizace a účastní se podle svých vazeb na půdní sorpční komplex nového cyklu. Kromě toho může organický odpad obsahovat i těžko rozložitelné látky nerozpustné ve vodě (např. lipidy), které jsou schopny setrvat v zemi dosti dlouho.