Numismatické prameny ke starší i mladší době římské

Numismatické prameny ke starší i mladší době římské

Nálezy antických mincí začaly být v Čechách registrovány již v 1. polovině 19. století a na přelomu 19. a 20. století se objevily i první regionální soupisy. První katalog sestavil J. Schránil (1916). V období mezi světovými válkami vzniklo několik regionálních soupisů a také další přehledné shrnující katalogy. Přelom v bádání představuje vydání 1. svazku Nálezů mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – tato práce je stále nejdůležitějším soupisem. V 60. a 70. letech 20. století se tématem zabývala Z. Nemeškalová-Jiroudková, bohužel její nejobsáhlejší práce obsahující také kompletní katalog zůstala nepublikována. Poslední zveřejněný soupis mincovních nálezů byl značně selektivní. V nedávné době byly sledovány některé dílčí otázky - problematika nálezů zlatých mincí, výskyt alexandrijských mincí v českých zemích či nálezy mincí na území Prahy.

Typologie druhů nálezů římských mincí lze vyčlenit 3 základní skupiny – depoty, drobné hromadné nálezy a nálezy jednotlivých, tzv. ztrátových mincí, z nichž mimořádný význam mají mince ze sídlišť a hrobů.

1. depoty (poklady) – Pro české území jsou typické malé soubory čítající nejvýše několik desítek exemplářů stříbrných a bronzových mincí. Značná část z nich se dochovala pouze jako torza. Významný je nález římských republikánských denárů z Libčevsi (obsahoval asi 100 až 200 mincí, dochovalo se pouze 41 exemplářů). Nejmladší mince z tohoto depotu pochází z roku 64 př. Kr., nádobka užitá jako schránka nálezu a stříbrné šperky, zvláště 2 spony typu Almgren 147c, celý soubor mohl být akumulován v prostoru německého středního a dolního Polabí, může také být vzácným dokladem vnitrogermánského obchodu či jiných, např. společenských kontaktů. Dalším významným pokladem je depot stříbrných denárů z Kluku u Poděbrad, který tvořilo původně asi 50 mincí od Galby po Faustinu junior. Z denárových nálezů lze připomenou dále soubor z Lípy (11 denárů od Faustiny junior po Alexandra Severa). Do stejného období spadá nález z Boharyně (14 bronzových nominálů od Caliguly po Alexandra Severa).

2. menší hromadné nálezy – příkladem menšího hromadního nálezu, obsahujícího směs stříbrných a bronzových mincí, je soubor z Nebovid. Významným nálezem je depot z České Skalice, ze kterého je fyzicky dochováno či registrováno 40 mincí, především denárů od Nervy po Caracallu. Dva bronzové antoniniany Galliena uzavírající chronologicky tento soubor naznačující, že mince musely být ukryty. Nález bronzových follisů ze Svitav či okolí – nejspíše 1. třetina 4. století. Malý depot bronzových mincí z Prahy-Podolí. Zcela výjimečným nálezem je soubor pozdně římských drobných bronzových mincí z Berouna či jeho okolí, jehož nálezové okolnosti nejsou jednoznačně ověřené. Pokud je tento depot skutečně autentický, jde o největší nálezový celek z českého území. Svojí strukturou se zcela vymyká skladbě soudobých nálezů, neboť je v něm zastoupeno pouze aktuální oběživo z území severních římských provincií. Význam nálezu umocňuje objev mimořádně bohatého kostrového,,knížecího“ hrobu z Berouna-Závodí (samý závěr doby římské). Foederati – spojenci Římanů z barbarského prostředí. Tímto způsobem, např. žold, se mohly mince objevené v berounském depotu dostat na české území.