3-Výchova-jako-předmět-pedagogické-vědy-1

3. Výchova jako předmět pedagogické vědy, Výchova a sebevýchova

Cíle kapitoly: reprodukovat a vysvětlit definici výchovy, srovnat a zhodnotit různá pojetí výchovy, vyjmenovat a rozlišit atributy výchovy, vysvětlit individuální a sociální funkce výchovy, formulovat význam výchovy a vysvětlit její ovlivnitelnost vnitřními a vnějšími podmínkami, pochopit podstatu sebevýchovy, analyzovat některá její pojetí, vysvětlit vztah mezi výchovou a sebevýchovou.

Klíčová slova: výchova – záměrné a cílevědomé působení, všestranné formování, adaptační a anticipační charakter, permanentní působení, specificky lidská činnost, atributy výchovy, individuální a sociální funkce výchovy, výchovné podmínky vnitřní a vnější, sebevýchova, sebedeterminace, sebeuvědomování, sebepoznání, sebekoncepce, sebekritika.

Pojetí výchovy

• Výchova= záměrné a cílevědomé působení projevující se všestranným formováním osobnosti

• Má adaptační, anticipační a permanentní charakter

• Je to specificky lidská činnost

• Má dlouhodobý charakter

• Vyžaduje ze strany pedagoga opravdovost, upřímnost, empatii a důvěru ve vychovávané jedince

1. Záměrnost a cílevědomost

2. Všestranné formování – po stránce fyzické i psychické – afektivní, kognitivní i psychomotorické

3. Adaptační charakter – orientace výchovného procesu na potřeby jedince

4. Anticipační charakter – předvídání kvalit, které je nutné u člověka rozvinout, aby obstál i v budoucnosti a dokázal si vytvořit podmínky pro svůj další život

5. Permanentní působení – výchova působí na člověka trvale, nepřetržitě, stále

Atributy výchovy

• Atribut= znamená přidělovat, také nezbytná, neodlučitelná, podstatná vlastnost něčeho, podstatný znak

• Dokreslují celkový charakter výchovy

1. Přirozená a umělá výchova

2. Přímá a nepřímá výchova

3. Pozitivní a negativní výchova

Individuální a sociální funkce výchovy

• Výchova= celistvý a jedinečný proces, jehož smyslem je celoživotní rozvoj člověka

• Plní individuální a sociální funkci:

1. Individuální funkce– zdůrazňuje každého jedince jako individualitu, úprava výchovy podle osobitých vlastností jedince (př. kroužky)

2. Sociální funkce – příprava jedince pro plnění společenských úkolů, pro zapojení jedince do společnosti, ovlivňuje celkový charakter společnosti (např. odborné školy)

Vnitřní a vnější podmínky výchovy

• Efektivita výchovného procesu je determinována vlivy – vnitřní a vnější podmínky výchovy:

1. Vnitřní podmínky (např. dědičné faktory, základní lidské potřeby, zdravotní a psychický stav člověka atd.)

2. Vnější podmínky (např. kultura, mezilidské vztahy)

• Mezi rozvojem jedince a prostředím je úzký vzájemný vztah („Nejen prostředí dělá člověka, ale také člověk dělá prostředí.“)

• Pro další rozvoj člověka je důležitá změna hodnotového systému (např. soutěž přechází ve spolupráci)