Suroviny v pravěku - kámen, kov, sklo

Celý pracovní postup byl náročný: od vyhledávání správných rud, jejich dobývání povrchové
i hlubinné, přes předběžné úpravy a vlastní tavbu v jednoduchých pecích až k vytváření záměrných slitin. Při výrobě hotových předmětů se uplatnilo kování a odlévání do forem z hlíny, z kamene
i z kovu. Výrobní náčiní – kovadlinky a kovací kladívka.

Produkce kovových nástrojů, zbraní a ozdob výrazně zasáhla do hospodářské i sociální struktury obyvatelstva. Záleželo mnohdy na tom, jak která oblast je bohatá na přístupná rudná ložiska a jak brzy se tamějšímu obyvatelstvu dostaly metalurgické znalosti. Předpokládají se i kočovní hutníci
a kovolitci.

Jedním z prvních kovových nástrojů byly sekery a dvouramenné sekery (podobné dnešní pracovní části krumpáče) nebo sekeromlaty (nástroj s 2 rameny- jedno s ostřím a druhé s tupým mlatovým zakončením) – staly se především odznakem muže-válečníka.

Zlato a stříbro

Patří k prvním kovům, které byly zpracovány na šperky i jiné jednoduché ozdoby. Na území ČR jsou známy první drahé kovy v eneolitu. Rýžování je doloženo pro dobu laténskou (Pootaví), ale lze je předpokládat už v dřívějších obdobích.

Měď

Měděná surovina byla exportována z výrobních středisek ve formě hřiven – tyčinek různých tvarů. V eneolitu se měď zpracovávala ryzí. Zvrat pro masovější výrobu kovových nástrojů znamenala však metalurgie mědi a jejích slitin, především s cínem – bronzu.

Bronz

Od doby bronzové se druhy zbraní rozšířily. Hlavním nástrojem byla sekera, která měnila svůj tvar. Významným druhem nástroje se staly srpy, které významně usnadňovaly sklizeň. Bronz časem posloužil i k výrobě dalších předmětů sloužících v denním životě, ale i v luxusnějších nebo takových, které byly vyráběny dosud z běžných materiálů: nože, různé druhy nádob (koflíků, konvic, mís věder, situl), toaletního náčiní např. břitev, pinzet, různých lžiček atd.

Železo

Původ a vznik metalurgie železa není dosud objasněn. Železo se začalo používat až po rozšíření bronzu. Objevuje se poměrně brzy již ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. ve východním Středomoří – jsou to však výjimečné nálezy (čepele dýk, dlátka

Výrobou železa byli významní Chetité ve 3. tisíciletí př.n.l.. Chetité výrobu železa velmi dobře střežili a k jeho rozšíření tak došlo teprve po rozpadu Chetitské říše někdy okolo roku 1200 př. n. l., kdy začíná doba železná.

Železo proniká do různých zemí poměrně rychle, ale s určitou nerovnoměrností – u nás až kolem
8. století př.n.l. Surovinou byly převážně rudy jako limonit nebo hematit - dobývaly se většinou povrchově později i dolováním.

Nejdříve byly kovány nože, dláta, srpy, hřeby, obruče kol, nýty a od doby laténské i větší počet zbraní – meče, kopí a nástroje – sekery, kosy, radlice a šperky.