Realismus

realismus v sochařství oslabovala akademická tradice tohoto oboru a větší závislost na společenské obejdnávce a tedy vkusu veřejnosti

Francie: Jean-Baptiste Carpeaux - žák Ruda a portrétista II. císařství (Napoleon III., princezna Matylda), sousoší Tance na Opeře, kašna na nám. Observatoře

Jules Dalou - emigroval do Anglie - tvořil malé sošky své ženy v různých šatech a činnostech. Po návratu do Paříže tvoří v akademickém duchu (Triumf republiky)

Honoré Daumier se také zabýval sochařstvím - figurka Ratapoila a karikaturní busty - expresivní

od čtyřicátých let ve Francii se objevuje snaha co nejpřesněji (realisticky) zachytit viděnou skutečnost

pravdivé zobrazení přírody blo již v romantismu - první průkopníci realismu jsou tak barbizonci

Jean-Francois Millet - zprvu rokokové obrázky, pak se odstěhoval do Barbizonu. Byl dlouhou neuznáván, oceněn až v 60.letech. U něj se poprvé objevuje sedlák při práci, bez sentimentu a humorné pointy - realismus z nich vylučuje vše nepodstatné - harmonie mezi člověkem a krajinou (Rozsévač, Sběračky klasů, Klekání 1859). Působí na impresionisty, hlavně na Gogha

Charles-Francois Daubigny - realistický předchůdce impresionistů. Maloval rekoucí řeky a mraky. Svůj dům si vyzdobil nástěnnými malbami se svými přátely (Corot, Daumier). Ateliér měl na lodi - Oisa, Seina. Uvolňuje náladu a rukopis. Zátoka (v Liberci), Kérity v NG. Byl i vynikající grafik

Honoré Daumier - s Courbetem hlavní představitel realismu ve Francii. Odpor ke klasicismu, větší romantik. Kreslil a litografoval politické karikatury (časopisy La Caricature, Charivari). Satiry proti měštákům. Litografie mu zajišťovala živobytí, hlavní zájem o malířství a sochařství. Nebyl za života moc uznáván, často mu museli pomáhat přátelé (Corot). Náměty z literatury (Moliére, La Fontaine, Cervantes), divadla, soudního prostředí a každodenního života. Byl často napodobován - falz je víc než originálů. Měl barokní uvolněný styl, prudký kontrast, dělený rukopis (Michelangelo 19st.)

Gustave Courbet - reprezentant programového realismu (používal rád pejorativní slovo realismus), studoval práva, nedokončil a raději maloval. Nenastoupil na akademii, studoval v Louvru a Holandku. Štěrakři, Pohřeb v Ornans. Koupající se dívky - skandál v Salónu, byl však zakoupen. Návštěva u sběratele - obraz Setkání (Bonjour, Monsieur Courbet (1854)). Roku 1855 ho odmítla porota na Salónu, tak si udělal vlastní výstavu - vystavil i obraz Ateliér - realistická alegorie - on sám s přáteli a představiteli bídy. Byl stoupencem socialismu svého přítele Proudhona. Slečny na břehu Seiny. Ale maloval i maríny, krajiny a lovecké výjevy. Byl členem Komuny - zodpovědný za ušetření památek. Za stržení Vendomského sloupu byl odsouzen na půl roku do vězení, když hrozilo nové zatčení odstěhoval se do Švýcarska a vydělávál aby zaplatit dluh. Žil v Š až do smrti.

Courbet se snažil maloval dle skutečnosti, nezatížený subjektivními dojmy. Věnoval pozornost sociální tématice. Užíval i špachtle nebo nože. Jeho barva je materialistická a hruba - byl vesničan.

francouzští akademici - představitelé akademismu Courbetovi vyčítali ošklivost jeho obrazů. Tvořili hladké, divadelně komponované, mytologické a obsahově prázdné obrazy. Cabanel, Bouguereau, Meissonier (válečné výjevy, portréty, fotografické napodobování přírody).

němečtí akademici - tradice nazarénského akademismu - Karl Piloty (historický malíř s veristickou dokumentární věrností - Seni u Valdštejnovy mrtvoly), Arnold Bocklin (švýcar, mytologické a alegorické obrazy, symbolický význam, divadelní osvětlení - Víla u moře, Triton a Nereida), Feuerbach (usazen v Římě - i v době impresionismu udržoval tradici akademické kresby a historické malby)

němečtí realisté - autentický realismus reprezentují: Adolf von Menzel (ilustrátor knih o Bedřichu Velikém - 400 ilustrací, 600 kolorovaných litografií), oleje také na stejnou tématiku. Wilhelm Leibl (studoval v Paříži, ovlivněn Courbetem - realistické podobizny, žánrové obrazy. Plenérové pojetí prostoru, ale pevná kresba a plasiticita)

Slovensko, Polsko a Rusko -František a Vojtěch Klikovičové (historické kompozice), Jan Matejko (polák, historická malba), v Rusku Vasilij Perov - realistické žánrové malířství, sociálně kritický pohled, portrétista (Dotojevskij)

Čechy - mladá generace je nespokojena s pražskou akademií a německými a tak hledá inspiraci na Západě

Jaroslav Čermák - studoval v Belgii a Paříži. Pobyty v Dalmácii a Černé hoře - historický malíř s mezinárodním uznáním. Zvládl techniku akademické malby a francouzské koloristické vlivy. Náměty z českých dějin - Husité bránící průsmyk, Protireformace a z dějin jihoslovanského lidu (raněný Černohorec)

Soběslav Pinkas -studoval v Mnichově a v Paříži. Jeho první realistický obraz Hrající si děti na Kampě (1854). Ovlivněn barbizonci. Miletovský realismus - Rybářské děvče, Metařka, Courbetovský - Sedlák na poli, Drvoštěp a smrt (odmítnut na Salóně pro hrubý realismus - vystaven na Salónu odmítnutých). V Praze se věnoval portrétování své rodiny a společenské činnosti (založil Alliance francaise v Praze)

Karel Purkyně - nejvýznamnější český realista, přijel za Pinkasem do Paříže, studoval v Louvru a soudobé umění . Zážitky zachytil v drobných obrazech - V údolí, Býk v bažině. V Praze maloval monumentální podobizny - kolorismus s plasticitou. Podobizna rodiny řezbáře Vorlíčka (podle Škréty), Politizující kovář - manifest českého realismu (uvědomělý český vlastenec - podnikatel). Zátiší (Sova sněžná 1862, Bažanti 1861) - silná pasta, špachtle. Účastnil se příprav Shakespearovských slavností - navrhoval kostýmy, studií. Pozdní podobizny - slečna Bubeníčková, autoportrét, umělcovy děti (1868 nedokončeno). Vytvořil i několik žánrových obrazů (Svatba, Děti dívající se na obrázky), ilustroval Dona Quijota. Působil i jako kritik. Oceněn až po smrti.