sem-psychosoc-syvyhoření

Vachová (2020) v článku uvádí, že syndrom pomocníka, může být jeden z předchůdců syndromu vyhoření, neboť přehnaná snaha pomáhat bez sebereflexe, může vést k vyčerpání, úzkosti, či depresi. Uvedené pojmy mohou přispívat k rozvoji syndromu vyhoření, o kterém bude podrobněji pojednáno v následující části.

Možnosti prevence a intervence syndromu vyhoření

Díky této podkapitole, získáme přehled možností prevence a intervence syndromu vyhoření s primárním zaměřením na copingové strategie, sebepéči, rovnováhu mezi prací a odpočinkem a podporou duševního zdraví.

Dále si v podkapitole představíme možnosti zkvalitnění profesního života, jako prevenci vyhoření včetně možností na zlepšení pracovního prostředí.

Copingové strategie

Vzhledem k emoční zátěží a stresovým podmínkám přinášející povolání všeobecné a praktické sestry, jsou copingové strategie nezbytné pro prevenci syndromu vyhoření. Stamm (2010) ve svém manuálu pro standardizovaný dotazník ProQOL o kterém bylo zmíněno výše, doporučuje v rámci copingových strategiíí “péči o sebe samotného“. Autorka Stamm (2010) uvádí sebepéči jako základní preventivní opatření a dodává, že pomáhající profese, které si aktivně vymezují čas na fyzickou i psychickou regeneraci, jsou méně náchylné k dlouhodobému stresu a emočnímu vyčerpání. Pravidelný odpočinek, fyzická aktivita, vyvážená strava a koníčky mimo práci, jsou dle autorky zásadními způsoby, jak podpořit psychickou pohodu. Mimo jiné je důležité zajistit rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, což zahrnuje i schopnost říct "ne" nadměrnému pracovnímu vytížení. A to nejen pokud by to mělo negativní dopad na zdraví​ jedince, doplňuje Stamm (2010). Autor také navrhuje, že v rámci zvládání stresu mohou techniky, jako je mindfulness nebo relaxační cvičení, výrazně pomoci snižovat emoční i fyzické napětí. Tyto techniky, se uvádějí jako vysoce funkční a přispívají k lepší psychické pohodě a prevenci vyhoření.

Vévodová a kol. (2016) doporučují pravidelné supervize. Stamm (2010) taktéž uvádí, že velmi účinná je podpora mezi kolegy a pravidelná supervize, která poskytuje prostor pro vzájemné sdílení pocitů, zkušeností, dojmů, čímž pomáhají snižovat psychické napětí pomáhajících. Podobně se tak můžeme ke stejnému preventivnímu opatření dočíst v metodickém doporučení SPIS aktualizovaném v roce 2020, vydaném Ministerstvem zdravotnictví České republiky (dále jen MZ ČR). Taktéž doporučují systematické zavádění supervize, která poskytuje prostor pro odbornou reflexi a podporu pracovníků. V metodickém doporučení je doplněno, že supervize by měla být pravidelná a zaměřená na zvládání stresu a krizových situací (Metodické doporučení pro poskytování psychosociální podpory ve zdravotnictví, 2020).