sem-psychosoc-syvyhoření

Vévoda a kol. (2019), v rámci prevence zdůrazňují význam kontinuálního odborného vzdělávání, které pomáhá nejen udržovat a rozvíjet své odborné dovednosti, ale také lépe zvládat stres a náročné situace profesního života. Vévodová a kol. (2016) se domnívají, že všeobecné a praktické sestry, které mají možnost, zúčastňovat se školení zaměřených na zvládání stresu a věnují se kontinuálnímu vzdělávání či odbornému rozvoji, se cítí kompetentnější po profesní stránce a lépe připravené čelit pracovním nárokům.

Duševní hygiena a její podpora

V rámci prevence je vhodná duševní hygiena každého jedince, která zahrnuje nastavení hranic, věnování se mimopracovním aktivitám a odpočinku, zdůrazňuje Stamm (2010).

Důležitá je podpora duševního zdraví. Stamm (2010) zdůrazňuje, že je klíčové v rámci duševní pohody, sledovat své pocity a včas vyhledat odbornou pomoc, jestliže se objeví příznaky vyhoření nebo sekundárního traumatického stresu. Vévoda a kol. (2019) se připojují ke stejnému názoru a potvrzují, že pravidelné monitorování symptomů vyhoření, případně sekundárního traumatického stresu, mohou hrát klíčovou roli při zajištění vyšší kvality profesního života.

Zlepšení/podpora kvality profesního života jako prevence vyhoření

Podpora kvality profesního života, může zahrnovat např. vhodné pracovní podmínky pro zlepšení pracovního prostředí, vzdělávací programy nebo pravidelnou supervizi.

Jak jsme již detailněji výše popsaly, zdravotnické profese jsou vystaveny vysokému riziku psychosociálních faktorů jako je stres, velká pracovní zátěž nebo také nepřiměřené pracovní podmínky (Vévoda a kol., 2019). Podle Vévody a kol. (2019), je nezbytné učinit opatření, která minimalizují tyto faktory a zabránit jejich přeměně v syndrom vyhoření. Jako příklady opatření autoři zařazují: optimalizaci pracovních podmínek, pravidelnou supervizi zaměstnanců a také kladou důraz na podporu duševního zdraví. Za optimalizaci pracovních podmínek se považuje dle Vévody a kol. (2019) snížení pracovní zátěže, tedy jinak řečeno optimalizace pracovní doby (pravidelné směny, snížení přesčasových hodin). K další argumentaci se dočteme v článku autorů Vévodová a kol. (2016). Autoři s výše uvedeném souhlasí a dodávají, že vhodné pracovní podmínky zahrnují nejen materiální zajištění pracoviště, ale také možnost pravidelných přestávek, dostupné vybavení nebo jasný (nejlépe neměnný) rozpis směn. Dle poznatků autorů, tyto aspekty napomáhají k udržení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Metodické doporučení pro poskytování psychosociální podpory ve zdravotnictví (2020) doplňuje, že v rámci zlepšení pracovních podmínek a zajištění psychosociální podpory během náročných událostí (úmrtí pacienta, hromadná neštěstí), jsou zaměstnavatelé povinni poskytovat certifikovaná školení a peer programy, zaměřené na podporu duševního zdraví. Takové opatření může mít opět pozitivní dopad na prevenci vyhoření a dlouhodobou pracovní spokojenost.