2. Soběstačnost a závislost jedinců ve stáří a možnosti

Dalším důležitým pojmem je opak závislosti – soběstačnost. Se soběstačností je spojován taktéž pojem sebepéče, což lze definovat jako samostatné vykonávání denních aktivit. Soběstačnost je mimo jiné základní lidská potřeba, která je hodnocena podle míry samostatnosti jedince při sebepéči, což zahrnuje schopnost nezávisle vykonávat denní aktivity. Hodnocení soběstačnosti při přijímání a během hospitalizace jedinců ve zdravotnických, či sociálních zařízeních je klíčové. Provádí se minimálně jednou týdně a zahrnuje rozhovory s pacientem, jeho blízkými a personálem, pozorování a dokumentaci. K tomu se používají velmi známé funkční testy ADL, IADL, případně model M. Gordona, přičemž cílem tohoto zhodnocení je posoudit jejich schopnost vykonávat denní aktivity a zvládat základní lidské potřeby (Behárková, Soldánová, 2016).

Fyzická, duševní a socioekonomická závislost

Autorky Wernerová a Zvoníková v článku z roku 2016 diskutují o různých aspektech závislosti seniorů. Popisují, jak s věkem přichází fyzické změny vedoucí k oslabení tělesných funkcí, a svalové hmoty, což může zvýšit potřebu pomoci v každodenním životě. U duševní závislosti autorky uvádějí, že psychické změny spojené se stárnutím, jako jsou poruchy paměti a kognitivní funkce, mohou zvyšovat potřebu péče a podpory od jiných (Wernerová, Zvoníková, 2016).

Duševní zdraví seniorů je klíčové pro jejich celkový blahobyt a zahrnuje přijetí změn spojených se stárnutím, udržování sociálních vazeb, fyzickou aktivitu, zapojení do smysluplných činností a důslednou osobní péči. Tyto faktory společně podporují pozitivní duševní stav a pomáhají snižovat riziko deprese a úzkosti. Prohlubování sociálních kontaktů a udržování aktivního životního stylu jsou zvláště důležité pro zvyšování kvality života ve vyšším věku (Senior Care Fest, 2023).

Wernerová a Zvoníková (2016), diskutují také o socioekonomické závislosti, ovlivnění samostatnosti a kvality života seniorů socioekonomickými faktory, včetně důchodového zabezpečení a přístupu ke zdravotní péči.

Stárnutí populace a jeho dopady

Další podkapitola se zaměřuje na rostoucí trend stárnutí populace a jeho vliv na společnost.

Populace České republiky i jiných vyspělých zemí stárne a podle dlouhodobých prognóz, tento trend bude stále stoupat. Proč je tento trend? Je to z toho důvodu, že dochází ke stále dlouhodobému zlepšování úmrtnostních poměrů, které jsou doprovázeny poklesem intenzity porodnosti (Čevela a kol., 2014).

Z demografických predikcí v ČR vyplývá, že největší nárust počtu osob v nejstarších věkových skupinách (věk 85 let a více), jejichž podíl by se měl do roku 2066 zvýšit na 7,5násobek oproti stavu, který byl v roce 2009. Čevela a kol. z roku 2014 uvádějí, že k dynamickému růstů dochází již nyní. Také uvádějí, že z hlediska zastoupení “muži vs ženy“ ve vyšších věkových skupinách převyšují ženy, které jsou nejčastěji ovdovělé. S tím se samozřejmě pojí i problematika ztráty soběstačnosti, zajištění pomoci v případě takového stavu při ovdovělém stavu připadá na děti těchto seniorů, dále pak terénní či pobytové služby sociální péče (Čevela a kol., 2014).