Výpisky z knihy

A) technika jedné skupiny (výsledky jsou málo věrohodné, není k dispozici srovnání)

• zdokonalená forma – „jedna skupina před – po“

• problematičnost – určitou vlastnost nelze měřit opakovaně za stejných podmínek (zrání organismu atd)

• simulovaná podoba – první měření v jiné podobné skupině

B) technika paralelních skupin (Lindquista)

• plán 1 – jedna třída metoda A, druhá metoda B, různí učitelé (skupiny nebudou vyrovnané, výsledky málo spolehlivé)

• plán 2 – zkoumané třídy vyučuje týž učitel (učitel může být více zaujatý pro jednu metodu)

• plán 3 – 5 škol A, 5 škol B – mohou být rozdíly mezi školami

• plán 4 –na každé škole metoda A i B (vždy po 5ti třídách) – větší spolehlivost, nedostatek – dva výběry více podobny

• plán 5 (experiment spárovaných skupin)– jedna školy, dvě třídy, didaktický test – podle výsledků správné rozdělení na dvě třídy, přesnější výsledky (nevýhoda nutnost vytváření skupin, někdy činí obtíž)

• plán 6 – plán 5 opakuje např. na deseti školách – výsledky všech žáků se srovnávají s výsledky všech žáků (v praxi velmi obtížně realizovatelný, ale nejspolehlivější)

Technika rotace faktorů

kombinace techniky jedné skupiny a techniky paralelních skupin, přičemž zachovává výhody obou, skupiny nemusí být vyrovnané

1.fáze – exper.zásah v jedné skupině, druhá skupina – kontrolní skupina

2.fáze – první skupina se stává kontrolní, druhá skupina se stává experimentální

/(mA2 – mA1) +( mB4-mB3)/ - /(mB2 – mB1) +( mA4-mA3)/ . . změna, kterou způsobil experimentální zásah

Skupina A Skupina B

1.fáze počáteční měření mA1 počáteční měření mB1

exper.zásah měření mA2 exper.zásah měření mB2

2.fáze počáteční měření mA3 počáteční měření mB3

exper.zásah měření mA4 exper.zásah měření mB4

MĚŘENÍ V PED. VÝZKUMU A JEHO DRUHY

• přiřazování čísel předmětům nebo jevům podle pravidel

• matematicky jde o nalezení funkce (pravidla) pro přiřazování prvků množiny měřených objektů k prvkům množiny čísel f = /(x,y)/

• měření indikátorů (když proměnná není měřitelná – tvořivost, morálka..)

• operacionalizovaná definice proměnných – pomocí jednoho nebo více indikátorů

tři základní postuláty

1.postulát – rozhodnutí, zda objekt je nebo není jako jiný objet

buď (a=b) nebo (a= b)

2.postulát – zda a je roven b, b je roven c, tak a je roven c

jestliže (a=b) a současně (b=c), pak (a= c)

3.postulát – zda a je roven b, b je roven c, tak a je roven c

jestliže (a>b) a současně (b>c), pak (a> c)

čtyři úrovně měření

• nominální (klasifikace) – čísla pouze označení pro určité charakteristikynapř. chlapci 1, děvčata 2 (např. u dotazníků)

• ordinální (pořadové) – vyjadřují pořadí podle určitého kritéria, např. kdo v jakém pořadí splní úkol

• intervalové – přiřazování čísel tak, že vyjadřují, jak velké jsou mezi nimi rozdíly (není přirozený nulový bod), možno sčítat odečítat, nemožno násobit a dělit

• poměrové – přiřazené hodnoty vyjadřují množství vlastností, kterou měří. Má přirozenou nulu. Lze násobit i dělit.