A1.......................................................................................zrevidováno

A1) Dělení římského práva

Periodizace římského státu

1. období královské (753 př.n.l. – 510 př.n.l.) –Tarquinus Superbus, etruský král, vyhnán

2. období republiky (510 př.n.l. – 27 n.l.) – Octavianus se stává císařem

3. období císařství (27 n.l. – 476 n.l.)

   1. pricipát (27n.l. – 284 n.l.) – Dioklecián císařem

   2. dominát (284 n.l. – 476 n.l.) – zánik západořímské říše

Periodizace římského práva

1. období práva archaického (753 př.n.l. – 146 př.n.l )- počátky nejasné, trvá asi až do punských válek (146 př.n.l.)- založeno na obyčejovém právu

2. období klasické (146 př.n.l. až 2. st. n.l. ) - právo je v rukou praetora, který ho aplikuje a často i upravuje - vznikají všechna odborná pojednání - právníci mají velký vliv u dvora

3. období poklasické (3. st. n.l. – 476 n.l.)- postupná vulgarizace práva - nevznikají žádné nové odborné texty, špatné opakování už napsaného

4. období justiniánské (527 n.l. – 565 n.l.) - vydán Kodex, Digesta, Instituce a novelly

   • v některých děleních ovšem neexistují jasné hranice a dochází k překrývání

1) právo psané a nepsané

• právo nepsané (ius non scriptum) – hlavně obyčejová pravidla sakrálního charakteru

• právo psané (ius scriptum) – Z12D, dále tvořeno lidovými shromážděními

• komiciální legislativa, senatus consulta, císařské konstituce (edicta principis, mandata, decreta, rescripta), praetorské a místodržitelské edikty a edikty kurulských aedilů

2) ius a fas

fas

• soubor lidských představ o tom, co je milé římským bohům

• dáno bohy, jakési právo božské, ustanovení sakrálního charakteru

• upravuje náboženské poměry, stanoví sankce především náboženské povahy

• předchází vzniku ius

ius

• právo vytvářené lidmi pro lidi, profánní (nenáboženský) obsah, právo světské, všední

• vytvořeno pro lidi, upravuje lidské vztahy a jednání

• dále se dělí – další dělení níže bude již dělením ius

3) soukromé a veřejné právo

ius privatum

• soukromé právo, to, co se týká zájmů soukromníků,

• to, co prospívá jednotlivcům

• reguluje osobní i majetkové vztahy mezi jednotlivci → právo rodinné, věcné, obligační a dědické

dělení soukromé práva podle Gaia

1. právo týkající se osob

2. právo týkající se věcí

3. právo týkající se žalob → obligační a dědické právo

ius publicum

• právní pravidla, která se týkají záležitostí státu

• státní zřízení, správa státu, poměry jednotlivců ke státu, právo ústavní, právo správní, právo trestní

• právo veřejné je to, které prospívá státu, to, co se týká římského státu

• Ulpianus: veřejné právo je to, co je v zájmu státu, soukromé právo je to, co slouží jednotlivému člověku

• Papinianus: právo veřejné je to, co nemohou jednotlivci změnit svými úmluvami

4) právo subjektivní a objektivní

• subjektivní právo – oprávnění jednotlivce v rámci objektivního práva (např ius connubii a ius commercii)

• objektivní právo – soubor právních norem a právních institucí, iura populi Romani - právní řad římského státu

• rozděluje se na právní oblasti: