4. Archaické období - kultura - základní teze

ŘECKO

4. Archaické období – kultura

Základní teze:

základní charakteristika architektury, sochařství a malířství:

stavitelství: tři základní řecké stavitelské řády – dórský, iónský a korintský, jejich charakteristickým prvkem byl zejména sloup,

dórský řád se vyznačoval sloupem bez patky, jednoduchou hlavicí v podobě prosté kamenné desky, mohutným žlábkovaným (kanelovaným) dříkem, v kládí (část přiléhající nad sloupy) se střídaly metopy (kamenné desky s reliéfní výzdobou) s triglyfy (třemi žlábky), vznik řádu v 7. století př. n. l., jeho větší rozšíření pak v 6. století př. n. l., uplatňoval se zejména v Dóry osídlených oblastech Peloponnésu, Sicílie a jižní Itálie, ale i v Athénách,

iónský řád – jeho sloup měl dole patku, hlavice byla zakončena dvěma volutami (spirálami), kanelovaný dřík byl štíhlejší, v kládí se nacházel vlys – souvislá reliéfní výzdoba, iónský řád byl o něco mladší než dórský, vznikl v 6. století př. n. l., stavby v tomto stylu vznikaly v Athénách a v Ióny osídlených městech na západním pobřeží Malé Asie,

korintský řád se sloupem zakončeným hlavicí s typickým motivem akantových listů byl nejmladší, plně se rozvinul ve 4. století př. n. l., uplatňoval se pak výrazně v helénistické době i v římské architektuře,

chrámy: Řekové považovali chrámy za sídla jednotlivých bohů, věřící se shromažďovali před chrámem, kde byl umístěn oltář, na kterém se obětovalo, hlavní výzdoba byla proto soustředěna na vnějšek chrámu (sloupy, architráv, trojúhelníkový štít chrámu-tympanon), vnitřek byl nezdobený, stála tu především kultovní socha uctívaného boha,

základní půdorys řeckého chrámu byl obdélníkový, ojediněle pak kruhový (tholos), uvnitř se chrám členil na předsíň (pronaos), hlavní síň (loď-naos), pokladnici (opisthodomos),

nejstarší řecké chrámy byly zhotovovány ze dřeva, z terakoty (pálené hlíny), v pozdější době pak z kamene, především z mramoru, nejkvalitnější řecký mramor v této době pocházel z ostrova Paros,

sochařství: sochy vyobrazovaly bohy a atlety – vítěze celořeckých her, nejprve byly zhotovovány ze dřeva, z terakoty, z kovu (bronzu), později z kamene (mramoru), byly barevné, v archaické době vznikly dva základní typy řeckých soch – socha nahého mladíka (kúros), socha oděné dívky (kóré), mužské sochy se vyznačovaly tzv. archaickým úsměvem, statickým postojem s jednou nohou mírně vykročenou dopředu a rukama spuštěnýma podél těla, dlouhými zkadeřenými vlasy, u ženských soch se největší důraz kladl na zpracování oděvu, zejména drapérie, kromě jednotlivých soch byly také zhotovovány reliéfy, které zdobily řecké chrámy, z tohoto období neznáme žádného konkrétního autora soch,

malířství: do dnešní doby se dochovaly z řeckého malířství v podstatě pouze malby na vázách, po zániku mykénské civilizace se v řeckém světě rozvíjela protogeometrická a geometrická keramika, od 7. století př. n. l. se hlavním exportérem řecké keramiky stal Korint (tzv. orientalizující styl), v Korintě měl také své počátky černofigurový styl (černé figury na světlém pozadí), který byl následně doveden k dokonalosti v Athénách, tento sloh byl pak vystřídán stylem červenofigurovým (cihlově červené zbarvení lidských postav, černé pozadí), tvary nádob byly velmi rozmanité, rovněž i účely, ke kterým sloužily (k uskladnění potravin, pro hygienické potřeby, pro stolování, jako votivní dary na hrobech), asi nejtypičtějším tvarem řecké keramiky byla amfora (objemná nádoba s úzkým hrdlem a dvojicí svislých uch), užívala se především k přepravě a uchovávání tekutin (olej, víno),