přednáška 2 dostalík

Římské právo - přednáška 2, Dostalík: Prameny římského práva

• dle Ulpiána soukromé právo hledí na potřeby jednotlivce a veřejné právo na potřeby státu. Ale zájmem státu i jednotlivce je přece veřejné blaho (už Římané si uvědomovali, že není nic horšího, než válka mezi občany) -->

• stát je zde proto, aby válce proti všem (válka mezi každým s každým, ne občanská válka ve dnešním smyslu) zabránil, tudíž toto rozdělení zájmů veřejného a soukromého práva musíme přezkoumat a redefinovat.

• dle Sommera je rozdíl mezi soukromým a veřejným právem ten, že veřejné právo je nositelem moci ( v Římě je tato donucovací moc označována jako Imperium)

• v Římě bylo soukromé právo opravdu zcela soukromé, nebylo protnuto veřejným právem tak jako tomu může být dnes. Z toho důvodu byl soudcem soukromých sporů vždy soukromý soudce (judex privatus), který nebyl úřednickou osobou. Obě strany si společně soudce vybraly a poté jeho rozhodnutí zcela respektovaly. (Tyto prvky se podobají např. dnešní arbitráži, nebo rozhodčímu řízení.) Tímto způsobem se daly řešit i spory mezi římským občanem a cizincem, ale nastal pak problém. Cizinec je zvyklý na jiná nepsaná pravidla a proto je během procesu znevýhodněn. Vyvstala tedy otázka, jaká pravidla užívat pro řízení takových sporů? (Dnes se najdou okolnosti, podle kterých se určí, které právo se využije.) Římané tedy vytvořili mezinárodně uznávaná práva: "Právo národů"

• "Právo národů" jsou pravidla známá všem kulturním národům světa, které se řídí zákony.

• ius naturale = přirozené právo, které nás všechny naučila příroda. Dle tohoto dá se říct vrozeného chápání práva je každý svobodný, ale každá antická kultura zná pojem otroctví. Díky zdůrazňování přirozeného práva rozhodují římští právníci ve prospěch svobody.

• Tento soukromý charakter práva dal vznik Soukromému právu římskému, které přežilo zánik Říma a stalo se základem obecného evropského práva. Nás tedy při studiu tohoto římského práva nezajímá jeho materie, ale forma, úvahy a systém. Abychom mohli zkoumat systém, musíme zkoumat prameny.

• Byzantský císař Justinián ( *482 - 565 †) se v 6. století snažil o obnovu slávy římské říše. Podnikal četné vojenské zákroky proti národům napadajícím Byzanc a žijícím na byzantském území. Ale pro nás je hlavní, že nechal vydat všeobecně platný zákoník. Prohlásil, že kdo chce být občanem, tak se bude řídit byzantským právem. Nechal tedy učinit kompilaci (soubor právních nařízení). Toto sestavování vedl právník Tribonian, hlavní kompilátor.

• Triavolumina (tři právní svazky), které jsou později přepracovány a v 15. století je toto dílo nazváno Corpus iuris civilis ( http://iuridictum.pecina.cz/w/Corpus_iuris_civilis .

• Corpus iuris civilis se dělí na tři část: Digesta, Codex a Instituce.

• Codex je sbírka císařských nařízení = zákonů

• Instituce (lat. institutiones) je určena pro studenty právnických fakult v Konstantinopoli a Bejrůtu. Ve 4 knihách pojednává o osobách, věcech a žalobách.

• Digesta je sbírkou výňatků z prací klasických římských právníků, jedná se tedy o antologii textů. Skládá se z 50 tématicky řazených knih, z nichž je 48 věnováno soukromému právu a poslední dvě jsou věnovány právu trestnímu. Dílo má kazoistický charakter - nejsou vypsány obecné normy, ale konkrétní případy (fragmenty). Každý případ obsahuje skutkovou podstatu, právní problém a odůvodnění (občas jen slova "je zřejmé").

• V díle se jedná o případy těchto právníků: Ulpián, Paulus, Papinián, Modestius, Gaius a některých starších (veteres) římských právníků z republikánského období.