Předlitavsko

Státní správa

Po několika reformách před rokem 1867 se organizace státní správy Předlitavska ustálila a byla charakterizována dvoukolejným systémem rozdělení pravomocí mezi státní správu a samosprávu. Státní správa byla v podstatě trojstupňová:

• centrum (ministerstvo)

• země (zemské místodržitelství nebo prezidium)

• okres (hejtmanství)

Podle dostupných statistik mělo Rakousko-Uhersko (tedy Předlitavsko s Zalitavskem dohromady) celkem kolem 344 tisíc úředníků v roce 1910. Ve stejném roce bylo jen v Předlitavsku na 266 tisíc učitelů a profesorů a asi 266 tisíc aktivních vojáků (v roce 1914 pak 290 tisíc).

Soudní moc

Soudní moc byla ústavními zákony z roku 1867 oddělena od výkonné a zákonodárné moci. V rámci občanských práv byla také potvrzena rovnost před zákonem. Soudní moc byla organizována do celkem čtyř stupňů:

• centrum – Nejvyšší soudní a kasační dvůr a Správní soudní dvůr

• země – vrchní zemské soudy

• kraj – zemské nebo krajské soudy

• okres – okresní soudy

Politické strany v Předlitavsku mezi léty 1867-1918

Politické strany se v monarchii formovaly od poloviny 19. století. Důležitým faktorem pro jejich nové profilování byl rok 1848 (revoluce roku 1848). V prvním období po roce 1848 dominoval politický liberalismus, který také stál za vznikem nového politického uspořádání po roce 1867. Hlavním oponentem liberalismus byl konzervativismus tradičních společenských skupin jako byla velkostatkářská šlechta a katolický klérus. Na konci 70. let 19. století se pomalu etablovala další politická ideologie- socialismus. Už na konci 70. let došlo k prvnímu pokusu založení předlitavské, resp. rakouské sociálně-demokratické strany. Jako reakce na socialismus, který byl spojován s dělnickými vrstvami obyvatelstva, se během 90. let 19. století začaly objevovat také agrární politické strany. Od 90. let 19. století lze hovořit o vzniku masové politiky a masových politických stran (např. sociální demokracie, sociální křesťané, agrárníci). Významným prvkem byl prvek národnostní. Přes často jednotnou ideologii, byly politické strany často zakotveny v národním prostředí a reprezentovaly vedle konkrétních sociálních skupin a jejich zájmů, také nacionální postoje vůči centru.

Nejvýznamnější české politické strany mezi 1867-1918:

• Staročeši (Národní strana, 1860)

• Mladočeši (Národní strana svobodomyslná, 1874)

• Strana konzervativního velkostatku (1860)

• Česká strana lidová (realistická, 1900)

• Českoslovanská sociální demokracie (1878)

• Česká strana agrární (1899)

• Lidová strana na Moravě (1890)

• Křesťansko-sociální strana lidová (1899)

• Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana na Moravě (1899)

• Katolická strana národní na Moravě (1896)

Vzhledem k tomu, že české země byly v této době mnohonárodní, působily zde samozřejmě také německé politické strany (a menšinově také polské strany ve Slezsku), které měly často stejnou politickou ideologii (liberálové, konzervativci, sociální-křesťané, agrárníci a radikálové), ale od českých stran je odděloval mimo jazyka národnostní problém a přístupy k jeho řešení. V některých případech německé strany v Čechách zastávaly nejenom protičeské, ale i protivídeňské postoje. Vzrůstající napětí mezi českými stranami a německými stranami v Čechách se projevovalo především na práci zemského sněmu v Praze, který byl velmi často obstruován jednou nebo druhou stranou. Od roku 1908 byl zemský sněm právě díky národnostním sporům prakticky ochromen. Situace byla vyřešena vydáním tzv.anenských patentů v roce 1913, které stanovily prozatímní zemskou správní komisi, jež nefunkční sněm nahradila. Na Moravě byla situace z hlediska národnostního sporu česko-německého lepší díky dosažení kompromisu (moravské vyrovnání) v roce 1905.