Předlitavsko

Kuriální princip byl odrazem stále přežívajícího konzervativního přístupu ke vznikající zastupitelské demokracii, který se ale nijak dramaticky nelišil od jiných zemí v Evropě. Voliče rozděloval do několika skupin - kurií. Proporcionálně měly po dlouhou dobu početnější zastoupení v Říšské radě i zemských sněmech počtem relativně malé, ale vlivné kurie, což jim zaručovalo vliv na politický vývoj v zemi. Mimo to v Předlitavsku existoval také volební census. Předlitavsko mělo tyto kurie:

• velkostatkářská kurie

• kurie městských a průmyslových komor (v roce 1873 od sebe odděleny jako samostatné kurie)

• venkovská kurie

• všeobecná kurie (vznikla v roce 1896).

Tento systém zanikl v roce 1907.

Během let 1867-1907 však docházelo k postupným demokratizačním změnám, které umožňovaly stále větší proporcionální přístup občanů k volbám. Vrcholem tohoto trendu byl zákon o přímém, rovném a tajném volebním právu pro muže od 24 let. Zemský princip znamenal, že se každá korunní země (resp. království či země na říšské radě zastoupená) měla na Říšské radě zaručený určitý počet křesel, který odpovídal proporcionální velikosti dané země (velikost a počet obyvatel). Tento počet se samozřejmě během let 1867-1918 měnil a to s ohledem k výše zmíněným volebním reformám v letech 1873, 1896 a v roce 1907. Například České království delegovalo do Říšské rady po poslední reformě volebního systému v roce 1907 66 poslanců, Moravské markrabství 49 poslanců a Slezské vévodství 15.

Zemské sněmy

I po roce 1867 byly jednotlivým korunním zemím ponechány místní zastupitelské orgány - zemské sněmy. V Předlitavsku jich bylo celkem 16. Do jejich pravomocí spadalo zemské zákonodárství. Do sněmů byly delegováni poslanci na základě stejného kuriálního principu a kromě toho v nich často připadalo několik míst pro tzv. virilisty (virilista držel poslanecký post z titulu své funkce a nikoliv na základě volby). Jednalo se většinou o vysoké církevní hodnostáře (arcibiskupy a biskupy), rektory univerzit nebo prezidenty akademii.

Volby do Říšské rady (i zemských sněmů) probíhaly na principu zastoupení politických stran.

Císař

František Josef I., předposlední rakouský císař vládl od roku 1867 konstitučně

Karel I. se stal rakouským císařem jako poslední

Nejvyšším představitelem Předlitavska a zároveň společným panovníkem a jedním z hlavních sjednocujících pilířů Rakouska-Uherska po vyrovnání byl císař a král. Tento titul se užíval oficiálně ve své nejkratší verzi a byl zosobněním rovného postavení obou celků (císař = rakouský císař a král = uherský král). Teoreticky byl tedy habsbursko-lotrinský panovník v Předlitavsku císařem. Mezi léty 1867 - 1918 v Předlitavsku vládli dva panovníci:

• František Josef I. (1848/1867-1916)

• Karel I. (1916-1918)