Ústavněprávní dějiny novověku – přednáška 7.11. - Sovinský

• 1925

• 1935

• 1946 – poslední svobodné volby před komunismem, první po druhé sv. válce

  • Němci a Maďaři považováni za státně nespolehlivé obyvatelstvo – voleb se mohli účastnit jen Slované.

  • Konají se do ústavodárného národního shromáždění o 300 členech

  • 30. května bylo zvoleno nové národní shromáždění dle ústavy

• 1948 už jsou volby nesvobodné

Aktivní právo stejné jako dnes.

Volí se Češi, Slováci a jiné slovanské národy. ČSR měla 3 země – českou, moravskoslezskou a slovenskou.

1. vpočet státního mandátového čísla – voliči celé ČSR děleno počtem mandátů (11 melounů děleno 300)

Mandáty země = počet osob v zemi děleno mandátovým číslem získají se celkem 3 čísla.

V rámci země se přidělí mandáty pomocí zemského mandátového čísla mezi volební obvody.

Situace po 1948 – nekonají se svobodné volby až do června 1990. Jednotná kandidátka, postupně se přejde k většinovému systému. Teoreticky zaveden imperativní mandát. Konají se do národního shromáždění a od roku 60 do dvoukomorového (po federalizaci ČSR) pak se konají volby do 4 zákonodárných celků. Po roce 89 návrat k proporcionálnímu systému a zaveden volný mandát, poslanec není vázán pokyny.

Používáno volební číslo, konají se vždy dvě skrutinia. Pro 1. se používají stejné volební obvody/kraje u nás 8, Slovensko 4. Poprvé uzavírací klauzule, nejprve fixní a od 1992 progresivní, používají se vázané kandidátní listiny. Není stanovena volební povinnost, pasivní právo od 21 let.

Voleno dvoukomorové federální shromáždění, počet poslanců ustálen na 150 ve sněmovně lidu – zastupuje občanstvo (tedy více Čechů), v národní sněmovně je parita, taky 150. Pro volby do sněmovny lidu je použito mandátové číslo. Pro volby 1990 se volilo na dvouletý mandát.

1992 další volby, ale mandáty zanikají s ČSFR.