Zaklady ekologie

- s vodou 

- 

 velkou roli v „zadržení dusíku“ ve společenstvu hraje vegetace – rozsáhlé odlesnění krajiny 
vede k daleko rychlejšímu odtoku vody (větší povrchový odtok i vsak až ke spodní vodě) – 
dusičnany jsou velmi dobře rozpustné ve vodě – odtékají, pokud je rostliny nestíhají čerpat 

- 

 zemědělství – dodání živin v hnojivech – značná část N, P, K může být vyplavena, pokud 
následují deště, navíc – po sklizni = odebrání biomasy – zbytek velmi rychle mineralizuje – 
opět odtok dusíku 

- 

 výstup z jednoho společenstva znamená logicky vstup do jiného – eutrofizace vod, zejména 
jezer, odkud splachy živin z okolní půdy už neodtékají – vodní květ, flos aquae – obrovský 
rozvoj sinic 

- 

 spalování fosilních paliv – doprava – produkce NOx , jejich únik do atmosféry – kyselé 
deště (společně s oxidy síry) – vznik kyselin, dokázán negativní vliv na produkci 
fytoplanktonu, na ryby (udušení, vliv na líhnutí), poškození povrchu rostlin + zvýšení 
kyselosti půdního roztoku – znepřístupněny např. fosforečnany, naopak aktivovány toxické 
kovy (Al, Cu). 

Koloběh fosforu 

- 

obsažen hl. ve vodě řek, jezer, oceánů i půdy, hlavní pool fosforu však představují sedimenty 
(horniny) 

- 

 cyklus fosforu = otevřený, neboli sedimentační: minerální fosfor je vždy transportován z 
pevniny a nakonec uložen v oceánských sedimentech (rychlost sedimentace cca. 13 * 10

6 tun 

P/rok) 

- 

 atom fosforu se na pevnině uvolňuje fyzikálním a chem. zvětráváním z matečné horniny, 
cykluje v živých organismech podobně jako dusík (viz obsažen v kostech, ATP), nakonec 
odplaven do řeky (pohyb po tzv. spirále živin), po desítkách či stovkách let splaven od 
oceánu. Tam v průměru stokrát projde koloběhem mezi povrchovou a hlubinnou vodou skrz 
metabolismus organismů, nakonec se už v pevné formě vysráží do sedimentů na dně oceánů.