Zaklady ekologie

z roztoku. 

Železová hypotéza (John Martin) 

- 

Moře jako možná deponie CO2 

o

  Maximum produktivity oceánů je soustředěno do šelfových oblastí (viz smyv látek z 

pevniny). Výzkumy naznačují, že biogenních prvků jako P, N je v mořích relativní 
dostatek a limitním se stává Fe. 

o

  Problém železa je v tom, že řasy jsou schopné přijmout železo pouze ve formě Fe

2+  a 

této je v kyslíkatém prostředí jen velmi málo 

- 

Oceánograf Johna H. Martin z kalifornské Moss Landing Marine Laboratories „Dejte mi plný 
tanker železa a vyvolám vám dobu ledovou“. 

- 

Projekt in situ: IronEx I, II ukázal, že přidání Fe

2+ (roztok kyselého síranu železnatého) 

opravdu zvýší produkci fytoplanktonu (rychlost dělení buněk vzrostla 2x, objem 
fytoplanktonu ca 20x) 

- 

„Hnojení oceánů“ s sebou nese značná rizika: 

- 

Rozklad organické hmoty fytoplanktonu v sedimentech znamená odčerpání O2 a 
produkci N2O a metanu! Tedy vznik podstatně aktivnějších skleníkotvorných plynů. 

Methanové klathráty (hydráty metanu) 

- 

Vznikají v obrovských množstvích působením metanogenních bakterií na dnech oceánů za 
teploty pod 7ºC a vysokého tlaku.  Při zvyšování teploty – únik methanu, poutaného v 
krystalové mřížce vody – v atmosféře funguje jako extra účinný skleníkový plyn – další růst 
teploty. 

- 

Methanové klathráty původně předpokládány mimo Zemi, na planetách vzdálenějších od 
Slunce, byly ale nalezeny jak v sedimentech na dně oceánů, tak v antarktickém ledu. (pozn*: 
Antarktida-lake Vostok – podle koncentrace radioizotopů uhlíku – odvození teploty Země v 
minulosti a chodu  koncentrace oxidu uhličitého)  

Rostliny jako „chybějící sink“ uhlíku?