Zaklady ekologie

- 

 v jednotlivých částech ekosystému – nejsou ve stejném množství a ani ve stejné chemické 
podobě 

- 

 biogeochemické cykly lze rozlišit podle typu základního rezervoáru na plynné (atmosféra, 
hydrosféra)- H2O, N2, O2 a sedimentové (zemská kůra): P, S, Ca, Fe   

- 

Rozhodující silou, která pohání tyto cykly je opět sluneční energie! 

- 

JAK? 

o

  Fotosyntéza, evaporace povrchu, transpirace rostlin – vypařování vody z povrchu 

jejich těl pohání nasávání vody kořeny z půdy – a tím příjem minerálních látek. 

o

   narušení cyklů působením člověka 

Koloběh vody 

- 

Voda = nezbytná složka prostředí, převážná většina těl organismů, zdroj vodíku a kyslíku 

- 

 vstupy (zdroje) vody do ekosystému: srážky (horizontální i vertikální), někdy  přítok – v 
našich podmínkách rozmezí objemu srážek – 400 - cca.2000 mm/m

2 /rok 

- 

 srážky zachycovány na vegetaci-výpar, dopadají na povrch a vsakují, odtékají, či se vypařují. 
Vsáknutá voda – tzv. kapilární voda – udržuje se v půdě, nebo vsak až k hladině podzemní 
vody. Kapilární voda – dostupná rostlinám, nasávána s živinami, vedena kořeny a těly rostlin a 
vypařována průduchy z listů = transpirace  x  prosté vypařování z povrchů = evaporace 

- 

 bakterie, houby, nižší rostliny – příjem i výdej vody celým povrchem těla – neregulováno x 
vyšší rostliny - kořeny (vodní potenciál – „savost“) 

- 

 evaporace + transpirace = evapotranspirace = výstupová složka vodní bilance ekosystému (u 
nás 300 – 700 mm/rok) 

- 

 odtok – povrchový, podzemní = další záporná složka vodní bilance – závisí na reliéfu terénu, 
stavu půdy a charakteru vegetace – viz narušení cyklu vody!