Zaklady ekologie

- 

 část vody zůstává nějakou dobu fixována v biomase – při jejím úplném rozkladu 
(dekompozice) – vznik vody, CO2 a jednoduchých anorg. forem živin 

Cyklus uhlíku 

- 

nejdůležitější prvek živé hmoty (viz uhlo-vodíky), cyklus svázán s tokem energie 

- 

 primárními producenty využíván pouze ve formě CO2  (terestrické rostliny)nebo rozpuštěný 
ve vodě, ve formě bikarbonátových iontů (HCO3

-) 

- 

fotosyntézou se stává součástí sacharidů aj. org. látek, v této formě přijímán konzumenty  

- 

při respiraci v jednotlivých článcích potravních řetězců – uvolňován zpět do ovzduší, nebo v 
případě uložení do těžko rozložitelných složek humusu – pomalejší proces, nebo – dlouhodobě 
deponován ve formě rašeliny, uhlí, nebo CaCO3  

- 

dostupný z atmosféry, daleko větší rezervoár – oceány, největší množství C fixováno v 
sedimentech (několikařádově více než je ho rozpuštěno v mořích) 

Zásobník 

Množství  

Moře a oceány 

38 000x10

15gC 

Terestrické ekosystémy 

2 060x10

15gC (rostliny 560x1015gC, půda 

1500x10

15gC 

89 

Atmosféra (CO2, CH4) 

720x10

15gC 

Fosilní paliva 

4 000x10

15gC 

Cyklus uhlíku je ze všech cyklů nejtěsněji spjat s tokem energie ekosystémem. 

Zahrnuje několik významných momentů: 

1.  Asimilační a disimilační redox reakce ve fotosyntéze a respiraci. Každý rok cyklem projde 

celosvětově asi 10

17 g C (= 1011 tun) 

2.  Fyzikální výměna CO2 mezi atmosférou a vodou(oceány, jezera, toky) 

o

  CO2 se ve vodě rozpouští velmi dobře - oceány obsahují asi 50× víc CO2  než 

atmosféra. Výměna CO2  přes rozhraní voda-vzduch spojuje koloběh C terestrických 
a vodních ekosystémů, ale vzhledem k tomu, že v obou je produkce CO2 v rovnováze 
s jeho utilizací, a že rozpuštěný a vzdušný CO2  jsou celosvětově v rovnováze, lze je 
pojednávat i odděleně.