Zaklady ekologie

3.  Transport uhlíku z povrchů oceánů a dlouhodobé ukládání CO2 ve formě uhličitanů 

(biogenního i anorganického původu) na dně oceánů  

o

  V celosvětovém měřítku jsou tyto procesy v rovnováze, i když v minulosti tomu tak 

nebylo (existují mohutné vrstvy sedimentů bohatých na CaCO3 ) 

o

  Ve vodních ekosystémech je rozpouštění a srážení cca o 2 řády pomalejší  než 

asimilace a disimilace. Proto je výměna uhlíku mezi sedimentem a vodou z hlediska 
okamžitých biologických dějů (krátkodobého koloběhu uhlíku) relativně nedůležitá. 
Lokálně, a samozřejmě dlouhodobě je však její význam daleko vyšší - většina uhlíku 
je vázána v sedimentech. 

4.  Fotosyntetická asimilace CO2 a jeho krátkodobé ukládání (20-100let) do biomasy a 

detritu v půdách nebo mořských sedimentech 

5.  Dýchání a rozklad organické hmoty 
6.  Produkce CO2 a CH4 vulkanického původu 
7.  Rozpouštění a srážení (depozice) karbonátů (sedimentů - vápenců a dolomitů). 
8.  Antropogenní uvolňování CO2 při spalování organické hmoty a fosilních paliv  

- 

Oceány vystupují v roli úložiště uhlíku a jsou schopny deponovat ca 0.410

15 gC/rok z řek a 

210

15 gC/rok z atmosféry 

- 

Biologická pumpa – proces přenosu CO2z horní vrstvy oceánské vody (potažmo z 
atmosféry), tedy míst s vyšší saturaci CO2, do hlubinných mořských vod 

- 

Rostliny fixují v procesu primární produkce ca12210

15 gC/rok, respirace je ca 601015 

gC/rok, 6210

15 gC/rok je deponováno (601015 gC/rok respirace při dekompozici, 21015 

gC/rok - uloženo). 

- 

Vliv člověka: 

- 

vliv zemědělství (vypalování, deforestace) - 210

15 gC/rok  

- 

Spalování fosilních paliv - 510