Zaklady ekologie

o

  ve vodách – kompenzační bod fotosyntézy pro světlo – nad ním – eufotická zóna, 

kde je hrubá prim. produkce větší, než respirace, pod ním – afotická zóna – 
převaha rozkladných procesů – respirace autotrofů by převažovala nad fotosyntézou - 
nejsou zde trvale autotrofové, není zde tolik světla, aby se jim to vyplatilo 

o

  čím více živin, tím mělčí eufotická zóna (hodně živin a světla – velká produktivita 

fytoplanktonu – hodně biomasy, zachycuje většinu světla už skoro na povrchu 

85 

- 

Ad. živiny: 

o

  1. Sladká voda: vstupy živin (ve formě organických látek) do vody většinou splachem 

z okolních suchozemských společenstev – to se týká sladkovodních společenstev 

  anorganické minerální látky – zvětráváním matečné horniny, vyplachováním 

živin z půdy pohybem vody, dešti aj. srážkami, vliv činnosti člověka – 
hnojení a následné splachy z agroekosystémů (důležité zejména N a P – pro 
sladkovodní ekosystémy - jezera 

  gradient úživnosti jezer (jezera dystrofní, oligotrofní, eutrofní – dáno 

edaficky), dále vliv zeměpisné šířky – nižší ZŠ – rychlejší mineralizace, 
tropické deště obsahují více fosforu 

o

  2. Oceány – produktivita z hlediska živin dána jejich dostupností:  

  a) splachy z kontinentů – delty řek – obrovské množství živin – vysoká 

produktivita delt a zejména šelfových moří (delty – příliš mnoho živin a 
bahna – kalná voda, málo prostupná pro světlo – limitace nedostatkem světla)  
x  vnitřní oblasti kontinentálních šelfů – větší transmisivita vodního sloupce a 
pořád dost živin 

  b) místa tzv. „upwellings“ – vzestupné mořské proudy, obohacují vodu