Zaklady ekologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Jako každá „správná věda“ má ekologie mimo širokého přesahu do jiných vědních oborů také
praktické aplikace…
Na základě předchozího poznání bionomie a ekologie druhů, struktury a vývoje jejich populací a
organizace společenstev druhů lze predikovat a na základě těchto predikcí se potom řídit…
CO a JAK?
-
boj se „škůdci“ – sarančata – na základě znalosti jejich ekologie lze odhadnout kdy a
rámcově kolik se jich vyskytne
-
známe-li dobře chování a nároky druhů, můžeme je lépe chránit (viz složitý rozmnožovací
cyklus lososa)
-
na základě konceptů moderní ekologie (teorie ostrovní biogeografie, teorie metapopulací,
atd.) lze budovat síť chráněných území nebo naopak odhadnout, jak silně zasáhne populaci
konkrétního druhu výstavba nové dálnice, nebo parku VTE
-
nejen bezobratlí „páchají škody“ (viz bobr evropský – znalost ekologie druhu nám umožní
zjistit, kde k těmto škodám dojde s větší a kde s menší pravděpodobností, a umožní zahájit
příslušná opatření).
8
Ekologické faktory
9
10
Ekologická valence (amplituda) = rozmezí působení konkrétního faktoru, v rámci kterého je organismus schopen existence, dáno
tolerancí k extrémům
Ekologické optimum – specifické pro každý organismus a zároveň pro každý působící faktor =
ekologicky nejpříznivější rozsah působení daného faktoru na určitý druh organismu.
•
Liebigův zákon minima (1840): „Výše výnosu závisí na té živině, která je vzhledem k
optimální potřebě v nejmenším množství (minimu).“
•
Shelfordův zákon tolerance (1913): „Každý druh toleruje určité rozpětí libovolného
faktoru a nejlépe v prostředí prospívá, působí-li vnější vlivy v rozsahu optimálních
hodnot.“