meteorologie výpisky

fotosyntéza – proces při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb

homosféra – část atmosféry Země, v níž se s výškou složení mění jen minimálně, zasahuje do výše cca 100 km, přibližně 99 % vzduchu tvoří dusík a kyslík

heterosféra – část atmosféry Země, v níž s výškou ubývá zastoupení dusíku a kyslíku a narůstá podíl vodíku a helia, začíná ve výšce zhruba 100 km a zasahuje až do výšky 500–700 km

ozon – O3, nepostradatelná složka atmosféry pro život na Zemi

planetární mezní vrstva atmosféry – vrstva, v níž se bezprostředně projevuje vliv zemského povrchu na pole meteorologických prvků

přízemní vrstva atmosféry – část troposféry, která bezprostředně přiléhá k aktivnímu povrchu, sahá do výšky maximálně 100 m

troposféra – část zemské atmosféry bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu, mezi 42º s. a j. z. š. sahá do výšky 16-18 km, ve středních zeměpisných šířkách do výšky 11 km a v polárních oblastech jen do výšky 7-9 km

stratosféra – nachází se mezi tropopauzou a stratopauzou a zasahuje maximálně do výšky 55 km nad zemským povrchem, ve své spodní části (20-25 km) je charakteristická prakticky izotermií

absorpce – pohlcování slunečního záření

albedo – míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrch, poměr odraženého elektromagnetického záření ku množství dopadajícího záření

difúze – rozptyl slunečního záření v atmosféře

dlouhovlnné záření – záření atmosféry a vlastního povrchu Země, které má vlnové délky větší než 4 µm

efektivní vyzařování Země – rozdíl mezi vyzařováním zemského povrchu EZ a zpětné záření atmosféry EA

energetická bilance Země – intenzita přímého záření dopadajícího na zemský povrch závisí na výšce Slunce h, resp. jeho zenitové vzdálenosti z, na úhlu sklonu georeliéfu α a na jeho expozici vzhledem ke světové straně, resp. azimutu A

infračervené záření – odpovídá vlnovým délkám od 0,730 µm do přibližně 1000 µm, zahrnuje záření dlouhovlnné a tepelné, před vstupem do atmosféry na něj připadá asi 46,5 % zářivé sluneční energie

insolace – Ih, přímé sluneční záření

krátkovlnné sluneční záření – záření atmosféry a vlastního povrchu Země, které má vlnové délky v rozmezí 0,1 - 4 µm

globální záření – Q, celkové krátkovlnné sluneční záření (přímé a rozptýlené) v intervalu vlnových délek 0,2-10 µm dopadající na zemský povrch

přímé sluneční záření – krátkovlnné záření šířící se v malém prostorovém úhlu od Slunce

reflexe záření – schopnost odrážet infračervené záření, závisí na vlastnostech povrchu, teplotě a druhu materiálu

radiační bilance – rozdíl mezi pohlceným globálním zářením zemského povrchu a jeho efektivním vyzařováním