meteorologie výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
geostrofický vítr – nejjednodušší pohyb vzduchu, jedná se o ideální horizontální rovnoměrné přímočaré proudění bez tření
gradientový vítr – ideální horizontální rovnoměrný pohyb vzduchu bez tření (R=0) po zakřivené dráze, svou povahou dobře odpovídá skutečnému větru ve volné atmosféře, v cyklóně nebo v anticyklóně
hPa – jednotka tlaku vzduchu používaná v meteorologické praxi, 1 hPa = 102 Pa
hřeben vysokého tlaku – pásmo vysokého tlaku mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku, izobary jsou neuzavřené a mají tvar písmene "U", osa hřebene je místem nejvyššího tlaku, od které tlak na obě strany klesá
izobarická hladina – plochy stejného tlaku vzduchu v atmosféře
konvergence (konvergentní proudění) – stav, kdy bodová míra rozbíhavosti toků hmoty dosahuje záporných hodnot
rovnice pohybu – vyjadřuje přemisťování určitého objemu vzduchu v tlakovém poli, $\text{\ \ }\frac{\text{dv}}{\text{dt}} = \overrightarrow{G} + \ \overrightarrow{A} + \ \overrightarrow{C} + \ \overrightarrow{R}$
stavová rovnice – vyjadřuje vzájemnou závislost tlaku, teploty, objemu a hustoty u ideálních plynů, p × v = R×T
vertikální tlakový gradient – vyjadřuje pokles tlaku vzduchu připadajícího na změnu výšky, směřuje zespodu nahoru a udává pokles tlaku v hPa připadající na změnu výšky o 100 m
horizontální tlakový gradient – vyjadřuje změny tlaku vzduchu v horizontálním směru, je orientovaný vždy ve směru z místa vyššího tlaku do oblasti nižšího
vítr – je to horizontální přemísťování vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, vyznačuje se rychlostí a směrem
anabatické proudění – výstupné klouzavé proudění teplého vzduchu např. podél ukloněného georeliéfu
katabatické proudění – sestupný klouzavý pohyb chladného vzduchu např. podél ukloněného georeliéfu
brízové větry – systém uzavřené místní cirkulace vytvářející se na pobřeží moří a velkých jezer a mají vždy výrazný denní chod, ve dne vanou od moře k pevnině a označují se mořský nebo jezerní vánek, v noci vanou z pevniny na vodní hladinu a označují se pobřežní vánek
El Nino – je důsledek narušení všeobecné cirkulace atmosféry v oblasti tropů mezi Jižní Amerikou a Austrálií, vzniká po období déle trvajícího zesílení pasátů, které vede v rovníkových oblastech k přemísťování zvýšeného objemu mořské vody ve směru pravidelného mořského proudu od západního pobřeží Jižní Ameriky k východní Austrálii
La Nina – představuje systém proudění vzduchu v oblasti mezi Jižní Amerikou a Austrálií, kdy zesílení pasátových větrů umožňuje zintenzivnění výstupu studené oceánské vody z větších hloubek na povrch, a tak zesílení studených mořských proudů tekoucích k pobřeží Austrálie
fén – představuje padavý, teplý, suchý a nárazový vítr na závětrné straně horských překážek. Vane z hor do údolí