biofyzika zkouška 2

c) vysoké skupenské teplo výparné 2 257 kJ.kg-1 – ochlazení organismu pocením (evaporací)

6. anomálie vody (max. r při 3,98 °C) – život pod ledem

Koligativní vlastnosti

- snížení tenze par (Raoultův zákon pA = xA . p*A)

- zvýšení teploty varu roztok vždy vyšší bod varu než čisté rozpouštědlo

- snížení teploty tuhnutí roztok má nižší bod tuhnutí jak čisté rozpouštědlo (jehličnaté stromy – možnost metabolismu i za nízkých teplot – míza – nasycený roztok biopolymerů)

- osmotický tlak

Pro intravenózní roztoky se musejí používat izotonické roztoky. izotonický roztok: 0,9% NaCl (fyziologický roztok 0,1555 mol/l) nebo 5 % roztok glukosy

Osmotický tlak

Regulace osmotického tlaku v organismu řízena z hypotalamu (osmoreceptory). Řídí produkci antidiuretického hormonu, jehož působením je zvýšena resorpce vody ledvinami.

Podíl osmoticky aktivních částic plazmy:

- ionty 96 % (zejména Na+ a Cl-)

- glukóza a močovina 3 %

- aminokyseliny a proteiny 1 %

Onkotický tlak: osmotický tlak vyvolanými roztoky s obsahem částic s velkou molekulovou hmotností (např. proteiny) - přispívá k udržení dostatečného cirkulujícího objemu krve (resorpce vody z tkání do kapilár). Hypoproteinémie: nižší obsah bílkovin v krevní plazmě – otoky.

Osmotický tlak: Diagnostický význam

• Hyperosmolalita plazmy

Příčina: ztráta vody, diabetické kóma, popáleniny, selhání ledvin, sepse, akutní intoxikace látkami o malé molekule (ethylenglykol) nebo tonutí ve slané vodě.

Klinické projevy: od mírných neuropsychických poruch až k deliriu a kómatu (edém mozku – nasávání vody do CNS).

• Hypoosmolalita plazmy

Příčina: nadbytek vody, metabolická odpověď na trauma, tonutí ve sladké vodě, nepřiměřená sekrece ADH.

Klinické projevy: slabost, nevolnost, apatie, bolesti hlavy, edém mozku (nižší obsah bílkovin v mozkomíšním moku).

• Osmolalita moče

Diagnostický význam u onemocnění ledvin (porucha koncentrační schopnosti ledvin).

Disociace: vliv pH na prostup biologickými membránami

• Mnohá léčiva jsou slabé kyseliny nebo slabé baze. Tyto sloučeniny jsou relativně více rozpustné ve vodě v ionizovaném (polárním) stavu a naopak více rozpustné v tucích, jestliže nejsou ionizovány.

• U ionizované formy je výrazně omezena transmembránové difúze.

• Hodnota pH prostředí určuje stupeň ionizace slabých kyselin a bází podle Hederson-Hesselbachovy rovnice:

HA ↔ A- + H+ KA = [A-] [H+] / [HA]

[H+] = KA [HA] /[A-] -log [H+] = -log KA – log [HA] /[A-]

pH = pKA – log [HA] /[A-] Henderson-Hasselbachova rovnice

pKA – pH = log [neionizovaná forma] / [ionizovaná forma] slabé kyseliny

pH – pKA = log [neionizovaná forma] / [ionizovaná forma] slabé baze

Žaludek (pH = 1-3)

Membrána žaludeční sliznice propouští (jako jednoduchá lipoidní bariera) neionizované formy kyselin (rozpustné v tucích). Příklad: pH = 3 nebo 1; pKa = 3