biofyzika zkouška 2

Gely: vznik síťovité struktury v níž je uzavřeno disperzní prostředí.

Micelární koloidy: vznik shluků nízkomolekulárních látek (tenzidy, fosfolipidy).

Lyofobní koloidní soustavy (soly): nemají afinitu k molekulám rozpouštědla (heterogenní soustavy); velmi malá interakce mezi molekulami dispergované látky a disperzní fáze. Nutno stabilizovat přídavkem ochranných koloidů (želatina, kasein).

Elektrokinetické vlastnosti koloidních roztoků

Částice koloidních roztoků nesou na svém povrchu elektrické náboje, které ovlivňují vlastnosti koloidního roztoku. Náboje vznikají disociací skupin na povrchu částice (lyofilní) nebo selektivní adsorpcí iontů z roztoku (lyofobní). Elektrická dvojvrstva: kolem nabité koloidní částice se seskupují ionty opačného znaménka – neutralizace náboje. Část iontové atmosféry fixována k částici, část plynule přechází do roztoku (difuzní část). Mezi částicí a nitrem roztoku vzniká potenciálový rozdíl.

Zeta potenciál – potenciálový rozdíl mezi pevnou a difuzní částí iontové atmosféry. Ovlivňuje stabilitu koloidních roztoků.

Izoelektrický bod – pH roztoku, při kterém je disociován stejný počet zásaditých a kyselých skupin (kladné a záporné náboje se vyrovnají; elektrická dvojvrstva se zruší; zeta potenciál = 0; koloidní systém nejméně stabilní – dochází ke koagulaci).

33. Struktura buněčné membrány – nevazebné interakce, cholesterol. Transportní proteiny. Pasivní transport. Aktivní transport. Sekundární aktivní transport.

Struktura a funkce buněčné membrány

Buněčná membrána fyzicky odděluje intracelulární složky od extracelulárního prostředí a jako základní struktura živé buňky se významně podílí na funkcích živých organismů (např. buněčný transport, dráždivost, imunita, energetika).

Fosfolipidy (hlavní složka biologických membrán) vytvářejí spontánně sférické micely nebo, při vyšších koncentracích, dvojvrstvy – stabilní útvary. Tvoří stavební jednotky buněčné membrány, jsou vázány vlivem nevazebných interakcí.

Hlavní složkou fosfolipidů jsou nasycené a nenasycené mastné kyseliny.

Buněčná membrána – nevazebné interakce mezi fosfolipidy (hydrofobní interakce; částečně Van der Waalsovy síly; pokud molekula nese náboj i elektrostatická interakce)

Cholesterol (zpevnění membrány)

Cholesterol je steroidní struktura s hydroxylovou skupinou na jednom konci a uhlovodíkovým řetězcem na druhém konci. Hydroxylová skupina se asociuje s fosfátovou skupinou fosfolipidů. Steroidní kruh a uhlovodíkový řetězec se asociuje s mastnými kyselinami fosfolipidů (disperzní interakce) = flexibilita membrány.

U membrán existuje několik důležitých faktorů: tekutost molekul uvnitř membrány; stabilita a uspořádání integrálních bílkovin; a zachování integrity membrány při změně vnějších podmínek.