1_8_3_Akustika

L (viz. odstavec 1.8.3.5.). 

Obr. 1.8.-22

240 

b) 

hluk je neperiodický zvuk patří sem praskot, šum,  souhlásky řeči. 

Podobně  získáme  pomocí  frekvenčních  analyzátorů  spektrum  šumu.  Spektrum  je 
spojité. Mohou se v něm ovšem vyskytnout určité charakteristické frekvence. 

Obr. 1.8.-23

Výška  zvuku  je  určena  jeho  frekvencí.  U  zvuků s harmonickým  průběhem  (jednoduchý  tón) 
určuje frekvence absolutní výšku tónu.  
 
Není-li  zvuk  harmonický  (složený  tón)  obsahuje  složky  s  různými  frekvencemi  (vyšší 
harmonické  frekvence).  Vznikl  složením  jednoduchých  tónů.  Jeho  výšku  určuje  základní,  to 
je  nejnižší  frekvence.  Vyšší  harmonické  složky  určují  barvu  tónu.  Je  charakteristická  pro 
různé nástroje. Podle barvy rozlišíme také hlasy různých osob. 
 
Absolutní výšku většinou nedokážeme určit sluchem. Obvykle používáme k porovnání výšky 
tzv. relativní výšku – je to poměr frekvence daného tónu k frekvenci základního tónu. 
 
Jako základní tón byl v hudební akustice stanoven mezinárodní tón o frekvenci  440 Hz.  
V technické praxi byl jako základní stejným způsoben stanoven tón o frekvenci 1000 Hz (tzv. 
referenční tón). 
 
Poznámka: 
Zvukové vlny jsou zachycovány boltcem a přenášeny zvukovodem. Vlivem tlakových změn 
je rozkmitán bubínek na konci zevního zvukovodu. Tím se rozkmitá i kladívko, jež je svým 
držadlem  připojeno  z vnitřní  strany  k bubínku.  Kůstky  středního  ucha  představují  vázané 
systémy  spojené  pružnou  vazbou.  Kladivo  přenese  kmity  přes  kovadlinku  na  třmínek  do 
oválného  okénka  mezi  středníma  vnitřním  uchem.  Pokud  jsou  tlakové  změny  způsobené 
vlněním  příliš  veliké  (příliš  velká  amplituda  kmitu),  může  dojít  k bolestivému  vjemu, 
případně až k poškození bubínku. 
 
1.8.3.2. Rychlost šíření akustického vlnění  
Pro rychlost šíření akustické vlny se často používá symbol