3_01_El_pole

Celý  modul  č.3  je  věnován  fyzikálnímu  odvětví,  které  dříve  neslo  prosté 
označení  „elektřina  a  magnetismus“,  což  vycházelo  ze  zavedených  druhů 
tzv. fluid. Název elektřina byl použit už v roce 1600 Gilbertem, který zjistil, 
že  schopnost  přitahovat  drobná  tělíska  má  velká  spousta  látek,  zejména 
jantar    (řecky  elektron!)  třený  vlnou,  sklo  třené  hedvábím  a  řada  dalších 
„elektrických  fluid“.  Pojem  magnetismus  byl  odvozen  od  názvu  železné 

rudy  –  magnetovce  (tj.  magnetické  fluidum),  která  přitahuje  drobné  částečky  železa  i  jiných 
kovů.  

Vědy  o  elektřině  a  magnetismu  se  dlouhou  dobu  vyvíjely  zcela  odloučeně,  až  v roce 

1820 učinil Hans Christian Oersted zásadní objev, kterým uvedl magnetické i elektrické jevy 
do  vzájemné  souvislosti:  pozoroval,  že  v okolí  vodiče,  kterým  prochází  elektrický  proud, 
působí stejné síly, jako v okolí magnetovce (již míněného „magnetického fluida“). 

Od  těchto  historických  pojmů  a  představ  o  fluidech  bylo  postupem  času  upuštěno  a 

výklad všech výše popsaných jevů je součástí vědního oboru fyziky označovaného souhrnně 
jako Teorie elektromagnetického pole.  

Elektromagnetické pole je jedna z forem hmoty, jejímž prostřednictvím se uskutečňuje 

elektromagnetické  vzájemné  působení  elektricky  nabitých  částic  nebo  elektricky  nabitých 
těles. Elektromagnetické pole má dvě neoddělitelné složky: elektrické pole a magnetické pole. 
Pouze jedna ze složek se může projevovat jen ve zvláštních případech: v elektrostatickém poli 
a ve statickém magnetickém poli.