3_01_El_pole

Veškeré  dosud  získané  experimentální  zkušenosti  nám  dovolují  formulovat  řadu  zákonů  

a vlastností elektrického náboje. 

1.  Elektrický náboj neexistuje sám o sobě, je vždy vázán na hmotné částice. 

2.  Elektrický  náboj  lze  přenášet  z povrchu  jednoho  tělesa  na  povrch  tělesa  jiného   

(k  měření  elektrického  náboje  slouží  elektrometr),  elektrický  náboj  se  může 
přemisťovat i v témže tělese. Podle toho, jak daný materiál umožňuje přenos náboje 
rozdělujeme látky na tzv. vodiče a dielektrika (také označované jako nevodiče, resp. 
izolanty).  Vodičem  obecně  nazýváme  látky,  v nichž  se  může  část  jejich  náboje 
pohybovat volně (např. kovy a jejich velmi slabě vázané elektrony, které tvoří uvnitř 
krystalové  mřížky  tzv.  elektronový  plyn).  V jiných  látkách  se  nemůže  volně 
pohybovat prakticky žádný náboj, proto tyto látky nazýváme nevodiče. Kromě těchto 
dvou  skupin  látek  ještě  můžeme  rozlišit  tzv.  polovodiče,  jejichž  vlastnosti  jsou  mezi 
vodiči  a  izolátory  a  supravodiče,  které  nekladou  pohybu  elektrického  náboje  vůbec 
žádný odpor (na rozdíl od všech ostatních běžných materiálů). 

3.  Na  základě  experimentů  je  zřejmé,  že  elektrický  náboj  má  dva  druhy:  kladný  

a  záporný,    což  bylo  stanoveno  dohodou  (toto  označení  pouze  vyjadřuje  existenci 
dvou odlišných forem elektrického náboje). 

4.  Zákon  zachování  náboje:  v elektricky  izolované  soustavě  těles  je  úhrnný  elektrický