3_01_El_pole

polohový vektor r  a náboje se odpuzují, při opačných znaméncích se náboje přitahují, 
což je zřejmé z následující dvojice obrázků 3.1.-4. a 3.1.-5. 

Obr. 3.1.-4. 

Obr. 3.1.-5. 

Vložíme-li  náboj  Q  do  elektrického  pole  soustavy  bodových  nábojů  Q1,Q2,…,QN  , 

pak výsledná síla, kterou toto pole působí na náboj Q je rovna vektorovému součtu působících 
sil mezi jednotlivými dvojicemi bodových nábojů Q-Q1, Q-Q2,…, Q-QN: 

∑

∑

=

=

=

=

N

i

i

i

N

i

R

Q

kQ

1

3

1

i

ei

e

R

F

F

3.1.-8 

Nejběžnější  soustavou  elektrických  nábojů  je  elektrický  dipól.  Dipólem  označujeme 

dvojici stejně velkých nesouhlasných nábojů, které tvoří dokonale tuhou soustavu (vzdálenost 
mezi náboji je konstantní). Soustavou dvou dipólů, v níž leží všechny náboje v jedné rovině, 
se nazývá kvadrupól.  

337 

Dipóly,  kvadrupóly  atd.,  obecně  nazývané  multipóly,  mají  velký  teoretický  význam 

v molekulové  a  atomové  fyzice.  Např.  polem  elementárního  dipólu  lze  nahradit  
a  zjednodušeně  vymodelovat  elektrické  pole  iontových  molekul.  Elektrické  dipóly  velmi 
malých rozměrů se vyskytují v elektricky neutrálních i zelektrovaných látkách a mají zásadní 
význam pro vlastnosti izolantů. 
 

Nyní zbývá ještě vyjádřit, co znamená dříve zavedená konstanta úměrnosti k : 

k= 1/4

πε ,      

3.1.-9 

kde 

ε je permitivita prostředí. Permitivita prostředí je veličina, která charakterizuje prostředí 

mezi bodovými náboji, jejichž vzájemné působení studujeme. 
 
I)  Pro vakuum platí k = 1/4

πε

0 = c

2.10-7 N.m2.C-2,  

kde  c  je  univerzální  konstanta  odpovídající  rychlosti  šíření  světla  ve  vakuu,