3_05_Vedeni_v_polovodicich
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
436
3.5. Vedení proudu v polovodičích
1. Umět klasifikovat látky podle vodivosti.
2. Seznámit se s fyzikálními vlastnostmi polovodičů, jejíž poznání vedlo
k bouřlivému pokroku v elektronickém průmyslu.
3.5.1. Vlastní a nevlastní polovodiče Schopnost pevné látky vést elektrický proud charakterizuje veličina měrná elektrická
vodivost, která se může měnit ve velmi širokém rozpětí hodnot (např. pro pokojovou teplotu:
diamant 3
⋅10-17 S⋅m-1, stříbro 6⋅107 S⋅m-1). Existuje jev supravodivost, kdy při velmi nízkých
teplotách (pod kritickou hodnotou) přecházejí některé látky do supravodivého stavu s téměř
nulovým elektrickým odporem. Například u prvku Mo je kritická teplota 0,915 K.
Podle hodnoty měrné elektrické vodivosti dělíme orientačně látky na tři typy: vodiče
(
γ > 106 S⋅m-1), nevodiče (γ < 10-8 S⋅m-1) a polovodiče. Polovodiče se vyznačují mnohem
větší teplotní závislostí měrné vodivosti než je tomu u vodičů. S rostoucí teplotou měrná
vodivost polovodičů rychle roste, kdežto u kovových vodičů klesá. Mimo teploty ovlivňuje
vodivost některých látek významně například osvětlení. V látkách rozlišujeme elektronovou
vodivost – nositeli proudu jsou elektrony, a vodivost iontovou – nositeli proudu jsou ionty.
Iontová vodivost je typická pro kapalné roztoky a za určitých podmínek pro plyny, vyskytuje
se též u pevných látek (iontové krystaly NaCl, AgBr ad.). Elektronová vodivost je typická pro
kovové vodiče a polovodiče.